Ajahn Brahm: Kráva, která plakala

Kráva, která plakala

Možná že je to fér!

Často když jsme v depresi, myslíme si: "To není fér! Proč zrovna já?" Všechno by bylo jednodušší, kdyby byl život spravedlivější.

V meditačním kurzu, který jsem kdysi vedl v jedné věznici, se stalo, že mě jeden vězeň středního věku po pravidelném sezení požádal o rozhovor. Chodil do kurzu už několik měsíců a znal jsem ho docela dobře.

"Brahme," začal. "Chtěl jsem ti říct, že jsem nespáchal zločin, za který mě zavřeli do tohohle lapáku. Jsem nevinný. Vím, že tohle říká spousta muklů a že lžou, ale já ti říkám pravdu. Nelhal bych ti, Brahme, tobě ne." Věřil jsem mu. Okolnosti a jeho chování mně napovídaly, že mluví pravdu. Začal jsem dumat o tom, jak je to nespravedlivé, a uvažoval jsem, jak bych mohl tuhle hroznou nespravedlnost napravit. On ale přerušil mé úvahy.

S rošťáckým úsměvem dodal: "Jenže víš, Brahme, já mám na triku tolik dalších zločinů, při kterých mě nechytli, že bych řekl, že je to vlastně docela fér!"

Rozesmál jsem se na celé kolo. Ten starý dareba dokonale pochopil zákon karmické odplaty, dokonce lépe než někteří mniši, které znám.

Kolikrát spácháme nějaký "zločin", někomu ublížíme zlomyslným činem, a neodpykáme si ho? Řekneme snad někdy: "To není fér? Proč mě nechytili?"

Zato když trpíme bez zjevného důvodu, hned naříkáme: "To není fér! Proč zrovna já?" Možná to je fér. Jako ten vězeň v mé historce máme možná na triku tolik dalších "zločinů", při kterých nás nenachytali, že život nakonec je fér.

(str. 101)