Novinky
22.10.2020
Provoz částečně omezen
Zasílání zásilek a výdej objednávek bez omezení. Od 22.10. do 3.11. prodejna pro maloobchodní prodej uzavřena - možné pouze GLS, výdej objednávek, do... číst celé
06.10.2020
Říjnové odpočítávání
Říjnové odpočítávání je do odvolání pozastaveno. Pokračovat bude až po obnovení povolení maloobchodního prodeje. Děkujeme za pochopení. číst celé
Zobrazit všechny novinky
Slovensko

Další podání na Slovenskou poštu je plánováno na 19.11.2020. Uzávěrka objednávek 16.11. v 10:00 hod. Pro ceny v eurech přepněte prosím měnu v horním řádku vpravo.

  1. Úvod
  2. Knihy
  3. nové
  4. víra
  5. Baigent/Leig: Svatá krev a svatý grál

Baigent/Leig: Svatá krev a svatý grál

kniha, která může změnit tradiční pohled na život Krista (provokativnía kontroverzní) ( 389 str. B5) (vydání Dobra 2003)

Na počátku jsme si nestanovili, že něco dokážeme, nebo vyvrátíme, o to méně všechny ty závěry, ke kterým jsme byli nevyhnutelně vedeni. Rozhodně jsme ... celý popis
Dostupnost
není nová ani antikvární
Doporučená cena:
249,00 Kč
232,00 Kč
210,91 Kč
bez DPH
Momentálně není k dispozici
Číslo produktu:DB033
EAN kód:9788086459325
Nakladatel:Dobra
Autor:Ba
Aura:3:3:3
Barva:čr
Hlídat cenu / dostupnost
Bližší informace
Na počátku jsme si nestanovili, že něco dokážeme, nebo vyvrátíme, o to méně všechny ty závěry, ke kterým jsme byli nevyhnutelně vedeni. Rozhodně jsme nehodlali napadnout některé z nejzákladnějších pravd křesťanství. Naopak jsme začali zkoumáním určitého tajemství. Hledali jsme odpovědi na některé překvapivé otázky, vysvětlení určitých historických tajemství. Postupem času jsme víceméně narazili na něco mnohém většího, než jsme původně čekali: Dospěli jsme k překvapivému, rozporuplnému a zdánlivě nesmyslnému závěru. Tento závěr nás donutil obrátit svou pozornost k Ježíšovu životu a původu náboženství, které se na jeho osobě zakládá. Pokud jsme to dělali, ještě stále jsme se nepokoušeli napadnout křesťanství. Jednoduše jsme se pokoušeli zjistit, jestli naše závěry jsou nebo nejsou obhajitelné. Vyčerpávající posouzení biblického materiálu nás přesvědčilo, že jsou. Skutečně jsme nabyli přesvědčení, že náš závěr nebyl pouze obhajitelný, ale nadmíru pravděpodobný. Nemohli jsme - a stále nemůžeme - dokázat platnost našeho závěru. Přinejmenším do jisté míry zůstává hypotézou. Ale je to důvěryhodná hypotéza, která dává souvislý smysl. Hodně toho vysvětluje. A co se nás týče, vytváří historicky pravděpodobnější líčení než všechny jiné události a osobnosti, které se před dvěma tisíci lety vryly do západního vědomí - a v následují stoletích utvořily naši kulturu a civilizaci. I když nemůžeme náš závěr doká zat, jistě jsme shromáždili četné doklady o tom, že to dokáže Sionské převor ství - ze svých dokumentů i svých zástupců. Na základě jejich písemností, odkazů a osobních rozhovorů s námi jsme připravení věřit, že sionský řád skutečně něco vlastní - něco, co se jistým způsobem rovná „nevyvratitelnému důkazu" hypotézy, kterou jsme předložili. Nevíme přesně, co může takovým důkaz být. Můžeme to ovšem zasvěceně odhadnout. Pokud je naše hypotéza správná, Ježíšova žena a potomci (a Ježíš měl mít více dětí, které zplodil od věku šestnácti až sedmnácti let po jeho domnělou smrt) utekli ze Svaté země a nalezli své útočiště jihu Francie, v židovské komunitě, která zachovávala jejich rodokmen. Během 5. století se tento rodokmen sňatkem spojil s královským rodem Franků, a tak zplodil merovejskou dynastii. Církev uzavřela s touto dynastií v roce 496 dohodu, kterou se navěky zavázala merovejské pokrevní linii - pravděpodobně s plným vědomím pravé totožnosti tohoto kmenu. To by vysvětlovalo, proč Chlodvíkovi nabídli postavení císaře Svaté říše římské, „nového Konstantina", a proč byl králem jmenován, ale pouze jím uznán. Když církev sehrála tajnou roli v Dagobertově usmrcení a následující zradě merovejského rodu, provinila se zločinem, který nebylo možné ospravedlnit ani vymazat. Mohl být pouze zatajen. Musel být zatajen, protože odhalení skutečné totožnosti Merovejců byl jen sotva posílilo postavení Říma vůči jeho nepřátelům. Přes veškeré snahy Ježíšova pokrevní linie - nebo každopádně merovej ská pokrevní linie - přetrvala. Stalo se tak částečně pomocí členů karolínské dynastie, kteří se očividně cítili za své násilné uchvácení země provinilejší než Řím a usilovali o uzákonění pomocí dynastických svazků s merovejskými princeznami. Ale přežila zejměna díky Dagobertovu synovi Sigisberttovi, mezi jehož potomky patřil Guiilem de Gellone, vládce židovského království Septimania, a nakonec Godefroi z Bouillonu. Když Godefroi roku 1099 dobyl Jeruzalém, získal Ježíšův rod nazpět své zákonné dědictví -- dědictví, které mu patřilo za časů Starého zákona.Je sporné, jestli byl skutečný Godefroiův původ v době křížových výprav natolik tajný, jak si přál Řím. Pokud uvážíme církevní hegemonii, nemohlo se jednat o příliš veřejné odhalení. Ale je možné, že bylo stále více pověstí, tradic a legend; a to se nejvýrazněji projevilo v takových příbězích jako na příklad o Lohengrinovi, mystickém předkovi Godefroie - a přirozeně v bájích o grálu. Pokud byla naše hypotéza správná, svatý grál představoval přinejmenším dvě věci současně. Na jedné straně to byl Ježíšův rodokmen 2 následníci - „Sang Raal" „skutečná" nebo „královská" krev, ochraňovaná templáři, které jmenovalo Sionské převorství. Současně však byl svatý grál, zcela doslova, nádrž nebo nádoba, která zachytila a obsahovala Ježíšovu krev. Jinými slovy to bylo Magdalénino lůno - a pokud to rozvedeme dále, samotná Magdaléna. Odtud tedy povstal Magdalénin kult, jak jej hlásal středověk a jak byl také zaměňován s kultem Panny. Je možné například dokázat, že mnohé slavné „Černé Panny" nebo „Černé Madony" nebyly v křesťanské době Panny, ale Magdalény - a zobrazují matku a dítě. V Le Serpent rouge se objevují také tvrzení, že gotické katedrály - ony majestátní kamenné repliky lůna zasvěcené „Notre Dame" - byly tedy svatyně spíše Ježíšovy choti než matky. Svatý grál tedy symbolizoval jak rodokmen Ježíšův; tak Magdalénin, z jejíhož lůna tento rod vzešel. Mohlo však jít o něco jiného. Během velkého povstání v Judeji v roce 70 n.1. vyplenily římské legie pod Titovým velením jeruzalémský chrám. Vydrancovaný chrámový poklad se nakonec údajně dostal až do Pyrenejí; a když jsme osobně hovořili s Plantardem, vyjádřil se, že tento poklad se nyní nalézá v držení Sionského převorství. Ovšem jeruzalémský chrám mohl obsahoval víc než poklad, který vyplenili Titovi setníci. Ve starověkém judaismu bylo náboženství neoddělitelné od politiky. Mesiáš měl být kněz-král, jehož pravomoc zahrnovala duchovní i světské oblasti. Je tedy pravděpodobné a skutečně možné, že se v chrámu přechovávaly oficiální záznamy o izraelském královském rodu - obdoby dnešních rodných listů, oddacích listů a jiných podstatných dokumentů o současných královských a aristokratických rodinách. Pokud byl Ježíš skutečně „král Židů", je téměř jisté, že se v chrámu o něm přechovávaly bohaté informace. Mohl dokonce obsahovat jeho tělo - nebo přinejmenším jeho hrob, jakmile jednou bylo jeho tělo odstraněno z přechodného hrobu. Nic nenaznačuje, že by Titus po vyplenění jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. získal vzhledem k Ježíšovi cokoliv podstatného. Takový materiál, pokud vůbec existoval, mohl být samozřejmě zničen. Na druhé straně mohl být také někde uschován; a Titovi vojáci se zajímali pouze o kořist, a nadto se ani nemuseli obtěžovat ho hledat. Každému tehdejšímu knězi v chrámu bylo jasné, jak má jednat. Když viděl, jak se blíží válečný šik římských setníků, nechal jim zlato, drahokamy, materiální poklad, který zde toužili najít. A skryl - možná pod chrámem - věci, které měly větší důležitost, věci, které se pojily k pravomocnému králi Izraele, uznávanému Mesiáši a královské rodině.
Zboží zařazeno v kategoriích
E-novinky jednou za 14 dnů
při zájmu o zasílání novinek vložte prosím Váš e-mail
Neváhejte se zeptat:
Po-Pá 10-18
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz