Estés Clarissa: Ženy, které běhaly s vlky

Nespoutaný život a divoká žena jsou dva ohrožené fenomény.

V průběhu času byla ženská instinktivní přirozenost potlačována a skrývána. Předlouhý čas byla odmítána, stejně jako život v divočině. Na několik tisíciletí byl tento problém odsunut do nejzazšího koutku vědomí. Duchovní území divoké ženy byla během historie vydrancována nebo vypálena, její skrýše srovnány se zemí a pravidelný přírodní cyklus byl násilím změněn v nepřirozený rytmus, sloužící pro potěchu a uspokojení ostatních.

Není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost. Není tak těžké pochopit, proč se na staré lesy a stařeny pohlíží jako na nedůležité zdroje. Není to zas takové tajemství. Není rovněž náhodou, že vlci a kojoti, medvědi a divoké ženy mají podobnou pověst. Mají příbuzné archetypální instinkty, a jako takoví jsou mylně pokládáni za nemilosrdné, nebezpečné a dravé.

Můj život a práce jungiánské psychoanalytičky, básnířky a sběratelky bájí mě naučily, že ochabující ženská vitalita může být oživena hlubinnými zásahy do trosek ženského podvědomí. Těmito metodami jsme schopni odhalit cesty vrozené psýchy a skrze zosobnění v archetypu divoké ženy rozeznat povahu a omezení nejhlubší ženské podstaty. Žena se v současné době zmítá v nejrůznějších činnostech, je nucena být vším pro všechny...Získání divokosti

Malý pes se ještě jednou dozvídá jména žen a uhání ke svému pánovi. Ignoruje hostinu na cestě a lákavé vůně z křoví. Zde vidíme vědomí duše narůstat. Instinktivní duše se naučila obrnit se, rozeznat priority a zaměřit se. Odmítá odchýlit se ze svého směru. Má teď svůj cíl.

Náhle však na malého psa něco temného vyskočí. Neznámý muž třese se psem a křičí: "Řekni mi ta jména! Jaká jsou jména těch mladých žen, abych je mohl získat?!" Neznámého nezajímá dualita ani jemné stránky duše. Ženskost pro něj znamená jen majetek k získání.

Neznámý muž může být zosobněn skutečnou osobou ve vnějším světě nebo negativním komplexem uvnitř. Nezáleží na tom, čím, protože ničivý účinek je stejný. Tentokrát se pes pouští do lítého boje. A to se děje muži či ženě ve vnějším světě, když je zaskočí nějaká nehoda, nařčení nebo nějaká divná věc podobného druhu, aby zapomněli, kdo jsou. V duše je vždy něco, co nás chce okrást o jména. Ve vnějším světě je také mnoho zlodějů jmen.

V příběhu bojuje malý pes o život. Svoje hlubší poznání si někdy uchováváme jen tak, že se ocitneme v situaci, kdy na nás zaútočí někdo neznámý. Potom je člověk nucen bojovat o to, co je mu drahé - bojovat o vážnost toho, kdo je, bojovat za rozvinutí vyšších duchovních motivů, jež Robert Bly nazývá touhou cítit se úžasně, bojovat o hlubší poznání, bojovat za ukončení toho, co bylo započato.

Malý pes bojuje, aby nezapomněl jména, a tím vítězí nad opakovaným návratem do nevědomí. Pes po ukončení boje jména nezapomněl, získání jmen - poznání nespoutané ženskosti - bylo totiž důvodem jeho boje. Kdokoli takovou moc má, má stejnou moc jako sama žena. Pes bojoval, aby tuto moc předal hodnému muži Manaweemu. Bojoval, aby tuto moc ochránil před určitou stránkou odvěké lidské povahy, jež by ji zneužila. Dát moc do správných rukou je stejně tak důležité jako nalezení jmen.

Odvážný pes předává jména Manaweemu, který je pak řekne otci mladých žen. Mladé ženy jsou připraveny s Manaweem odejít. Celou tu dobu čekaly, až se Manawee objeví a uchová vědomé poznání o jejich vnitřní povaze.

Vidíme tedy, že to, co brání rozvoji, je vyrušení způsobené chutěmi a temný neznámý muž, který někdy zosobňuje tyrana v duši a někdy osobu nebo situaci ve vnějším světě. Ať jedno, nebo druhé, každý, kdo se vydá na cestu, vnitřně ví, jak zvítězit nad lupiči a záškodníky. Pamatujte si jména, jména jsou vším...

(str. 128)