Hawkins David R.: Vzestup po úrovních Vědomí

Z otázek a odpovědí v závěru knihy:

Otázka: Řekl jste, že praktické žití i jen jediného, velmi jednoduchého duchovního principu stačí pro zásadní pokrok, například, "být laskavý ke všemu živému" nebo "odpouštět, ať se děje cokoli" či "být dobré vůle ke všemu, co existuje" nebo si vybrat jednu či dvě věty z oblíbeného žalmu a přemýšlet o tom dny, týdny či dokonce měsíce.

Odpověď: Jde o neúčinnější způsob jak začít. Jednoduchý nástroj používaný důsledně a s nasazením je účinnější než čtení všech knih či prožívání sporadických okamžiků nadšení. vytrvalost je znakem zaměřenosti mysli. Je to stejné, jako když tažením za jediné vlákno rozpletete celý svetr a on zanikne. Každý krok vpřed proměňuje další, již získané, informace ve skutečnost. Ze základních výroků o pravdě se stává zkušenost a potvrzení.

Postup do nové duchovní skutečnosti není založen na příčině a následku. Nezapříčinili jsme jej. Praktikujeme-li laskavost, stáváme se laskavými proto, že laskavost nás proměňuje sama. Očekávání výsledku je proto třeba odložit. Pokud vůle souhlasí, k proměně dojde samovolně, v důsledku působení souvislostí, nikoli pouze konkrétního obsahu.

Když například budeme přátelští, "nezpůsobí" to, že se k nám ostatní budou chovat stejně, avšak otevřou se nelineární dveře k větší pravděpodobnosti takového výsledku. Automaticky to však "nevyvoláme". Někteří lidé se dokonce mohou přátelskosti zaleknout, neboť na úrovních vědomí pod 200 může takový přístup vyvolávat podezření, rozpaky, rezervovanost či dokonce paranoiu. Vyzkoušejte to někdy a usmějte se na řidiče jiného vozu vedle vás, když stojíte na křižovatce. Některý vám úsměv vrátí, jiný nasadí kamennou tvář a zírá před sebe, další propadne panice a některý dokonce, jakmile se rozsvítí zelená, vystřelí co nejrychleji pryč. Takže i přátelský úsměv musí být diskrétní.

Přijetí (úroveň 350)

Na této úrovni vědomí dochází k zásadní proměně chápání. Začínáme si uvědomovat, že jsme sami tvůrci svého prožívání života, a právě toto významné převzetí odpovědnosti je pro tuto úroveň vědomí charakteristické. Přichází schopnost žít v harmonii se silami života.

Pod úrovněmi 200 má člověk tendenci sám sebe vnímat jako oběť, jakoby byl vydán na pospas životu. Je tomu tak proto, že je přesvědčen, že zdroj života a štěstí se nachází kdesi venku, mimo něj. Nyní si ovšem bereme naši moc zpět, tento ohromný krok se na úrovni 350 dokončuje, a my chápeme, že zdroj štěstí leží uvnitř nás. Když vývoj postoupí ještě dále, nic "zvenčí" nemá moc nás učinit šťastnými, a láska není cosi, co by nám někdo dával či bral, nýbrž cosi, co povstává v nás.

Nepleťme si přijetí s pasivitou, která je příznakem apatie. Přijetí umožňuje zapojení do života podle jeho plynutí, bez toho, abychom se pokoušeli jej vytvarovat podle našich plánů. Přijetí přináší emocionální klid, a vnímání se rozšiřuje, neboť popírání jsme již překročili. Vidíme věci méně pokřivené, méně nesprávných interpretací, a chápeme širší souvislosti, tedy vidíme "celý obraz". Přijetí velmi souvisí s rovnováhou, vyvážeností a přiměřeností.

Člověk se na úrovni přijetí méně zajímá o posuzování druhých, a namísto toho se snaží řešit problémy a zjistit, co s nimi. Náročná práce jej neznejistí ani mu nevadí. Zaměřuje se na dlouhodobé cíle více nežli na krátkodobé, výrazná je cílevědomost a schopnost zvládat úkoly.

Tuto úroveň nepolarizují konflikty či odpor, neboť vidí, že ostatní lidé mají stejná práva. Ctí proto rovnost. Zatímco nižší úrovně jsou typické jistou zatvrzelostí, zde se začíná objevovat schopnost řešit problémy ve společnosti pomocí plurality. Z tohoto důvodu zde nenalezneme extrémy, diskriminaci ani netoleranci. Panuje tu vědomí, že rovnost nevylučuje rozmanitost. Na úrovni přijetí jsme schopni věci zahrnovat, neodmítat...

(str. 139)