Heřmanová Daria: Co bychom měli vědět, než odejdeme

Bližší informace

Někdy je přínosnější s umírajícím spolupobývat a nic neříkat, zkrátka být a vyjádřit tak svou náklonnost a lásku. Vzít ho za ruku, pohladit ho, pokud jemu to příjemné a nechat mluvit srdce. Řekla bych, že ve chvílích blízkých umírání tímto způsobem sdělíme nejvíce. Jsou to okamžiky, kdy slova již nestačí obsáhnout vše, co chceme sdělit.

Umírajícímu ubývají fyzické i psychické síly, vzdaluje se, nevnímá televizi apod. Jeho zájem se zužuje na nejbližší osoby a často chce být sám. Umírající rekapituluje, spí a někdy ztrácí smysluplnost okolí. Umírajícímu se mění i chutě, nejprve odmítá maso a jiná těžce stravitelná jídla, poté zeleninu a nakonec vše. Tělo má potřebu před smrtí se čistit a dál nezanášet. Je však nezbytné zajistit umírajícímu příjem tekutin (po lžičkách, později otíráním rtů).

Dále se objevují projevy neklidu jako např. bezcílné pohyby nohama, rukama, někdo cupuje ložní prádlo apod. To vše signalizuje příchod smrti, kdy umírající ztrácí sounáležitost s pozemským životem. V tuto chvíli je dobré být nablízku, držet pacienta za ruku a ujistit ho, že není sám...

(str. 98)

Zboží zařazeno v kategoriích