Kožinová Dagmar: Deník probuzené ženy

Své dětství jsem strávila v lese, na polích, ve vinohradech, na zahrádce. Když jsem byla malá, televizi jsme sice měli, ale téměř nic zajímavého v ní nešlo. Naneštěstí. Po škole jsem zamířila ven. Obvykle minimálně na zahradu za mými zvířaty (o tom víc v další kapitole) nebo do lesa. Milovala jsem vůni lesa a stezku, která vedla na palouček v lese.

Měla jsem velké štěstí. V dětství jsem trávila mnoho času v lese. Byl kousek od našeho domu, za rohem. Milovala jsem vůni lesa. Když jsem do něj vcházela úzkou cestičkou, bylo to zajímavé dobrodružství. Navíc téměř každá stezka v lese někam vedla. Bylo zajímavé objevovat různá místa. Cestička, která byla tak maximálně pro dva, vedla na palouček v lese. A takových paloučků bylo jen v našem lese několik.

V lese jsme hráli mnoho her. Ano, jednou jsem byla dokonce přivázána ke stromu a donucena svým starším bratrem kouřit, ale i tak mám většinu vzpomínek krásných.

Když přijely sestřenice, často jsme vyrážely na delší výpravy. Asi kilometr od nás byl v lese rybník. Přestože byl plný žabinců a všeho možného, chodily jsme se do něho koupat. Vedly k němu dvě cesty. Ve vzpomínkách se vracím do svých dětských dnů a znovu cítím písek, jak jdu lesem...

(str. 75)