Madeira Marie: Velryba a muži nové doby-zrod nového vědomí v nás

Ze starého se rodí nové a my potřebujeme údiv a oči malého dítěte, abychom zachytili krásu nového - rozeného naším srdcem. Potřebujeme slova, abychom vše pojmenovali a skrze pojmenované se rozpomněli na své Já, na svou podstatu.

Naše tělo je chrámem naší duše. Je jako hudební nástroj, který je příliš cenný na to, aby na něj hrál někdo jiný než my sami, aby mu někdo rozuměl více než my. Jemně ho uchopme a ponořme se do něj! Udělejme to prostřednictvím psaného textu, kreslených obrázků a v neposlední řadě hudby. Bez ní by nemohla zaznít hluboko v nás naše vlastní cesta a její tóny. Cesta - záměr naší duše.

Panna, Matka, Čarodějka, Ta, co mluví s bohyní, Vědma, Král, Bojovník, Mág, Milovník... Všichni jsou ukryti hluboko v nás. A je to právě naše fyzické tělo (a skrytá mnohodimenzionalita v něm), které je vstupní branou pro zrod nového. Našeho pravého Já.

"Musíš", čekání a neschopnost přijímat

Přítomnost - brána ke Zdroji: kdo nás učí žít přítomnost? Malé děti. Žijí daný okamžik. A my jim tam úspěšně vkládáme blokující energii "musíš". A již to neumíme adekvátně doplnit a vyvážit energii "můžeš". A tak "můžeš" je pro nás spojeno se svátkem, nemocí a dovolenou, ale málokdy s žitím každodennosti. Přesto i každodenní povinnosti je možné vykonávat a plně prožívat s energií "můžu".

V podstatě je na "muset" postaven celý výchovný systém. Na toto slovo se váže mnoho podvědomých programů a vzorců. A přitom právě slovo "musím" je jedním z největších blokátorů radosti a lehkosti bytí, schopnosti přijímat pomoc, ale hlavně žití v PŘÍTOMNOSTI. Velká většina každodenních činností je nesena energií "musím - musíš". Zkusme si jen představit, kolik negativní energie a strachů se k tomuto slovu váže. Zároveň utíkáme vědomě či nevědomě do snění o budoucnosti, na krátký čas, kdy nebudeme "muset". Dokonce i spát chodíme většinou proto, že musíme. Zároveň se jen velmi těžko zbavujeme starého, protože je to právě systém "musím", kterým jsme připoutáni k minulosti, ke starým vzorcům, k systému, ve kterém zažíváme negativní poslušnost. Jsme přesvědčeni o tom, že s energií "musím" podáme mnohem větší výkony. To možná ano, ale jen krátkodobě, protože si tak stále oslabujeme ledviny. "Musím" je energetický blok bránící nám plynout s řekou života, přijmout zrychlení řeky, její zpomalení, její peřeje...

(str. 17)