Minařík Květoslav: Tajemství Tibetu I.

Tibetské texty shrnuté v dvoudílném "Tajemství Tibetu" označil Květoslav Minařík za nejhlubší a nejzajímavější spis v evropské mystické a psychologické literatuře. Do komentářů promítl své přímé životní a mystické zkušenosti a na jejich základě vysvětluje tibetský text moderní psychologickou terminologií. Zejména tam, kde se věnuje povaze a funkci vědomí jako nejdůležitějšího faktoru bytí, ukazuje světové psychologii směr další cesty a nové obzory.

Zdůrazňuje především vztahy mezi správnou životosprávou z hlediska mravnosti a osobními osudy jedince i celé společnosti. Proto je tato kniha nejvýznamnější příručkou životní metodiky; její pomocí může čtenář nejen odstranit nepoznání, ale vytvořit si též předpoklady ke spokojenosti...

Ať jsou lidé dobří, nebo zlí, nemusí se nás to týkat. Zlého i špatně žijícího člověka však můžeme opravdu litovat, protože si sám připravuje příslušný karmický trest. Znakem soucítění je nesnášet, aby někdo trpěl. Proto musí být jógin pohnut soucitem jak s lidmi špatně žijícími, tak i zlými.

(8) To je však možné, až když člověk mravně zesílí. Aby se mohl dobře cítit, i když je poražen, musí být neosobní. Není-li tak vyspělý, je nutné, aby se rychle takovým stal. To proto, že výsledky toho jsou velmi dobré: znamenají vyhlazování zbytků jáství pomocí zevních nahodilostí.

(9) Téměř všichni lidé si počínají stejně. Bez ohledu na to, zda smýšlejí ateisticky nebo nábožensko-církevně, upoutávají se svými zájmy do světa jevů, čili jsou světští. Takovým mystik být nesmí. Musí se snažit o to, aby se duchovně zdokonalil, a dbát o to, aby nikomu neubližoval. Tím se těmto dvěma druhům lidí zcela odcizí. Takové odcizení se zakládá na ušlechtilých pohnutkách, proto je duchovními naukami dovoleno, ba dokonce je příkazem. Jinak by se totiž nikdo nevyprostil z proudů pekelné řeky, v níž se drží spontánní, do světa zaměřenou duševní životností...

(str. 114)