Další podání na Slovenskou poštu je plánováno na 8. 6. 2023. Uzávěrka objednávek 5. 6. 2023 v 10:00 hod (v případě plaltby předem musí do této doby dorazit i platba). Pro ceny v eurech přepněte prosím měnu v horním řádku vpravo.
- Úvod
- Nové knihy
- Nosálová Věra: Částečné zatmění - Nový začátek
Nosálová Věra: Částečné zatmění - Nový začátek
- Doporučujeme

- Bližší informace
- Komentáře 1
- Související zboží4
- Nosálová Věra: Částečné zatmění - Nový začáteknová (prodáno více než 100 ks) > 20 ks176 Kč160 Kč bez DPH
Na vlnách příběhu hlavní hrdinky poplujeme k tomu, co je v životě důležité, k umění léčit a dívat se na svět očima druhého. Můžete nastoupit...Pohlédla jsem na Petra, byl opět sochou.
Chvíli jsem váhala, ale pak jsem sebrala odvahu a zeptala se, jestli můžu vyslovit další otázky.
"Samozřejmě, slíbil jsem, že ti postupně všechno objasním. Ptej se."
"Tak třeba, jak je možné, že o mně všechno víš, že mě znáš...? Že znáš všechny detaily, například to, že jsem včera chtěla zavařovat meruňky..."
"Číst v lidské mysli - to je jedna ze schopností, kterou bych ti chtěl ve zkrácené době předat, pokud se rozhodneš, že bys chtěla být mým nástupcem."
Vytřeštila jsem oči:
Já mám být tvým nástupcem, já mám získat schopnosti druidů? A kdyby - proč ve zkrácené době? Vždyť jsi poměrně mladý..."
"O tom až později, Květuško. Mimochodem, Druidové údajně pomalu stárnou a vypadají prý mladší. Ale pěkně popořádku. Tvůj původní dotaz zněl, jak je možné, že o tobě všechno vím, že znám detaily z tvého života, jak vím o meruňkách. Já to dělám tak, že píšu příběhy. Když mě nějaký člověk zaujme nebo spíše když o něm potřebuju více vědět, napíšu jeho příběh. Jeho minulost se přede mnou odehrává jako film a já pouze popisuju, co vidím. Ten příběh nikdy nezasáhne do budoucnosti. Ve chvíli posledního přítomného prožitku příběh skončí, není mi umožněno nahlédnout ani minutu dál v životě onoho člověka. Ale pochopitelně - když znám přesný a pravdivý vývoj jeho dosavadního života, snadno můžu odhadnout, jak lze jeho problémy nejlépe vyřešit. Dnes je módou, že lidé navštěvují psychologa, aby jim poradil co dál. Zádrhel je v tom, že téměř žádný pacient není schopen vykreslit přesně a pravdivě události, které prožil. Není to proto, že by lidé vědomě lhali, ale každý vidí jednostranně jen svůj díl pravdy a z té pozice hovoří. Většinou lidé sami sobě jaksi "nadržují" a svádějí své problémy na ostatní. Svěřují se psychologovi tím, že si stěžují na někoho, kdo jim z jejich pohledu ubližuje. A ten, kdo naslouchá, ať už je to psycholog nebo třeba kamarád, lituje onoho stěžovatele, neboť nezná přesné a pravdivé souvislosti z jeho minulosti. A pak, na základě jednostranně vykreslené pravdy, stěžovateli poradí, aniž zná názor druhé strany. Aniž zná souvislosti, které tohoto člověka přivedly do slepé uličky...
(str. 19)
"Omlouvám se, že jsem na vás tak vyjel, já... jsem jen trochu zmatený z toho, že čtete moje myšlenky, že mluvíte o Brádlerovi, jako byste ho léta znala, dokonce mě v jednu chvíli napadlo, že ho opravdu znáte a domluvili jste se na mě."
"Ale už jste doufám pochopil, že je to nesmysl..."
"Ano, to jediné jsem pochopil, ale jinak nechápu nic. A musím se přiznat, že se opravdu trochu bojím. Bojím se ve vaší přítomnosti myslet... Ale na druhou stranu mi svým způsobem pomáháte rozluštit některé nevyřešené problémy v mém životě. Problémy, které odsouvám stranou."
"Opakuji znovu: není se čeho bát," zamyslela se Dobromila, "všichni máme svoji budoucnost víceméně ve svých rukách, jen někdy nemáme odvahu k ráznému kroku.
Hodí se na to jedno z mých poučení - nazvala jsem je Poučení o svírajících dveřích.
Někdy nás staré, oprýskané dveře svírají, ale my raději trpíme tím sevřením, které nám bere dech a... máme strach ty staré, svírající dveře opustit, je to pro nás - byť malá - přece jenom nějaká jistota. Přitom by stačilo rozhodnout se a pořádně se rozhlédnout, vždycky jsou poblíž dveře jiné, nové a možná lepší... Ale my jsme zvyklí pochybovat, všemu neznámému nevěřit, a tak si říkáme: co když ty nové dveře nejsou lepší, co když je za nimi propast, do níž spadneme... Bojíme se neznámého, a tak se necháváme raději svírat těmi starými dveřmi podle přísloví - lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A staré dveře tlačí čím dál víc, už nemůžeme dýchat, ztrácíme sílu, a když se konečně rozhodneme sevření opustit, protože už to nelze vydržet, zjistíme často, že k těm novým dveřím vysílením nedojdeme."
Odmlčela se a já jsem si uvědomil, že poslouchám s otevřenou pusou, že hltám každé její slovo a že bych ji nejraději poslouchal až do rána...
(str. 77)