Nováčková Enni Zdeňka: Propojení mezi světy - Duše zemřelých

Pochopení

Vždycky, když už si myslím, že jsem viděla všechno a že už to nemůže být jinak, ukážou mi průvodci, že to tak není.

Proto už neříkám, co nechci, protože pak mě průvodci stejně naučí, že to chci. Rozvíjí můj obzor a ukazují, jak klame naše mysl.

Kdysi jsem nechodila na hřbitovy. Jako malá jsem mívala děsivé sny, než jsem později pochopila proč. Byly to zážitky z mých minulých životů. Bála jsem se potkat někde duši zemřelého, asi bych umřela vedle ní.

Průvodci světla mě vedli pomalu a trpělivě tak, aby to pro mě bylo vždy bezpečné, a abych uměla oddělit vzkaz z druhé strany od své myšlenky.

Musela jsem se srovnat a oprostit od emocí, protože někteří lidé se přijdou jen ujistit o své dokonalosti nebo o své pravdě a já jim občas musím říci, že to tak není. Někdo přijde hledat viníka, protože sám je vinen. Někdo chce odpuštění, ale místo toho, aby požádal, tak útočí.

Teď je práce média moje specializace. Mám ráda tan pokoj a klid, když z duše zemřelého vyzařuje. Tu urovnanost a absolutní upřímnost. Duše zemřelého se nikdy nepřetvařuje, říká věci tak, jak jsou. Někdy se u mě hodně pláče.

Ze začátku setkávání s dušemi zemřelých pro mě bylo nejtěžší překládat děj tak, jak je a oprostit se od emocí.

Jsem člověk, i já mám srdce, cit a někdy i rozum.

Příběh Nemůžu jít na hřbitov

Přišla za mnou na sezení Martina s tím, že nemůže jít na hřbitov. "Ne, že bych nechtěla, zkouším to pořád, ale marně. Jakmile dojdu ke hřbitovní bráně, něco se ve mně zasekne. Ztuhnou mi nohy a úplně zkamením. Zvedne se mi žaludek a chce se mi omdlít. Mám tam milovanou babičku, za kterou se chci jít podívat. Doma to pak obrečím. Pokouším se to překonat už 15 let, ale nejde to. Nikdo mi zatím nepomohl," dořekla a začala plakat.

"Něco s tím uděláme, slibuji. Jsem přece podle některých lidí čarodějnice," touto větou jsem vykouzlila úsměv na její tváři.

Krátce po napojení na její energii přišly duše dvě. "Myslela jsem si, že babička nepřijde, byla nevěřící," řekla Martina...

(str. 123)