Rampa Lobsang: Tři životy

Bližší informace

Příběh chudého nevzdělaného starého muže, který zemře a bloudí v posmrtném mezistavu. Za života byl ateistou, který v nic nevěřil a o ničem moc nepřemýšlel. Proto je šokovaný, když zjistí, že tělesná smrt nebyla koncem jeho existence. V nehmotné dimenzi potkává i jiné osoby, které mu vysvětlují vše podstatné o lidském životě a vědomí. Poté je připraven vrátit se na Zemi znovu a tentokrát prožít lepší život.

Druhá část knihy vypráví příběh dvou jiných mužů: syna a otce, úspěšných velkopodnikatelů. Oba zemřou na infarkt. Syn se po smrti setkává s otcem, což opět skýtá možnost objasnit, jak je to vlastně s naší existencí a vším, co lidi odjakživa zajímá. V rámci celého vyprávění se kromě jiného odhaluje nesmyslnost a pokrytectví katolicizmu.

Rampa píše hodně cynicky, s drsným černým humorem, neboť o lidské nátuře neměl valné mínění...Člověk je duch uzavřený v těle z masa a kostí. Je tomu tak proto, aby se mohl učit a nabírat různé zkušenosti, čehož by samotný duch bez spojení s tělem nebyl schopen. Člověk, to je stroj řízený a ovládaný Vyšším Já, protože je to vhodnější. Duše, to je něco jiného a ve skutečnosti stoupá do ještě vyšších sfér. Vyšší Já je správce, řidič těla. Lidský mozek funguje jako retranslační stanice nebo telefonní ústředna, jež udržuje stroj při životě, pohybuje svaly a spouští jisté duševní procesy. Předává také zpět Vyššímu Já vzkazy a dojmy z prožitků.

Pokud se člověku podaří vymanit se z omezení těla, podobně jako řidič dočasně opouští vozidlo, pak může spatřit vyšší duchovní svět a může zhodnotit, co se naučil v těle. Ale my zde mluvíme o fyzickém a astrálním těle, možná s krátkou zmínkou o Vyšším Já. Upozorňuji zde obzvláště na astrální tělo, protože díky němu může člověk během okamžiku cestovat na vzdálená místa. Může se kdykoli podívat kamkoli a může se i podívat, co dělají příbuzní nebo staří známí. S trochou cviku můžou lidé navštívit města a knihovny po celém světě. Pokud člověk cvičí, je jednoduché navštívit jakoukoli knihovnu a podívat se na jakoukoli stránku jakékoli knihy. Většina lidí si myslí, že tělo nemohou opustit. To proto, že lidé na Západě jsou celý život vychováváni v tom, že nemají věřit věcem, na něž si nemohou sáhnout a jež nemohou roztrhat na kousky a pak o nich diskutovat v bezvýznamných souvislostech.

Vědomosti Vyššího Já nejsou nijak omezeny. Existují velice skutečné hranice schopností těla - myslím tím fyzického těla. Téměř všichni lidé na Zemi opouštějí tělo během spánku Když se potom vzbudí, říkají, že se jim něco zdálo, protože - a to opakuji - lidé jsou vedeni k tomu, aby věřili, že záleží jedině na pozemském životě. Učí je, že ve spánku nikam necestují a fantastické zážitky jsou vykládány jako sny...

(str. 120)