Repka Marian: Vše o meditaci

Jestliže v postoji pozorovatele, umístěného někde ve vědomí, sledujeme mysl, zjišťujeme, že úzkým otvorem vchází do mysli myšlenky, naplňují ji, a když si svůj život dožijí, vycházejí z mysli znovu tímtéž úzkým otvorem a už nechráněné myslí zanikají. Tak sledujeme neustálý zrod a zánik myšlenek.

Známe už výhody a nevýhody myšlení. Výhod myšlení s úspěchem využíváme, ale problémy s myšlením máme tehdy, když je myšlení nevýhodné. Máme problémy a nechceme je mít. Potřebujeme tvořit, ale mysl je plná myšlenek, konstrukcí, starého, takže blokuje naši schopnost tvořit. A to se nám nelíbí.

Víme, že mysl je prázdná jen tehdy, když v ní není žádná myšlenka. To znamená ani slovo, ani slabika, ani hláska. Při pozorování myšlenek jsme mohli postřehnout, že když úzkým otvorem v mysli, v průzračné skleněné kouli, odešla myšlenka, mysl zůstala prázdná, bez myšlenek, až do doby, než tímto úzkým otvorem v mysli nevklouzla do mysli další myšlenka. Doba, po kterou byla mysl prázdná, byla ze začátku velmi krátká. Teď, i když se možná o něco prodloužila, není v našich silách rozhodnout, kdy skončí. Zatím myšlenky přichází, i když bychom ještě rádi zůstali bez problémů. Protože naším dalším úkolem je zjistit, jak je možné dosáhnout prázdnoty mysli, tedy vnitřního ticha, mlčení, ticha bez slov vždy, když to chceme a jak je možné udržet si ho tak dlouho, jak chceme. Jak je tedy možné získat kontrolu nad myslí? A je to vůbec možné? ...

(str. 38)