Rozhovor s Jožkou Wenkeovou

JJ: Vydala jste již několik knih o energetickém léčení, kterým se zabýváte, a nedávno jsem měl i možnost se zastavit ve Vašem příjemně přírodním obydlí nedaleko za Prahou. Z celého prostoru sálala velmi příjemná atmosféra, kterou dokreslovala kachlová kamna, tikající hodiny a hrnečky z Maříže. A abych nezapomněl, také kocour a čaj ze směsi sedmero vlastnoručně sbíraných bylin. Povězte, může se takovýto sen splnit každému?

JW: Víte, již od mládí jsem vybočovala z normálu a měla zvláštní pocit, že patřím do jiného století. Postupně jsem si zvykla, ale nerozuměla jsem tomu. Během života jsem také vypozorovala, že mi byla dána schopnost maximálně se soustředit na to, čemu se právě věnuji. Vyvíjím jakýsi mentální „laserový paprsek“, ke kterému přidávám maximální pracovní nasazení, své nápady a vize. To dělám celý život. Dnes už díky duchovnímu poznání vím to, čeho jsem si nebyla dříve vědoma. Vše, čeho jsem dosáhla a co se mi vyplnilo, bylo součástí Božího plánu. Od mládí jsem toužila bydlet v dřevěném domě uprostřed přírody, a proto mi byly z Boží vůle vytvořeny podmínky pro to, abych si mohla vydělat dostatek peněz. Můj sen se mi splnil v šedesáti letech, ale musela jsem se o to zasloužit. Můj sen byl součástí Božího plánu, protože jsem potřebovala získat příznivé podmínky pro to, abych mohla plnit své poslání a sloužit Bohu. Věnuji se již mnoho let duchovnímu uzdravování a tím zároveň pomáhám lidem najít vztah k Bohu. Pokud má člověk vždy jen čisté úmysly a svým životem si dar od Boha zaslouží, pak se mu sen může splnit. Dočkala jsem se také milosti uzdravení, abych měla sílu se i ve stáří o dům a pozemek starat. Za tyto dary děkuji Bohu každý den.

JJ: Pokud se s Vámi někdo domluví na schůzku a léčení, co může očekávat? Jde o jednorázovou akci nebo dlouhodobější terapii? Máte pro přijímání klientů nějaké podmínky?

JW: Před návštěvou si u každého provádím dálkovou diagnostiku duchovních a energetických těl. Takže již před návštěvou znám prapříčinu vzniku problému, se kterým ke mně člověk přichází. On zná zase problém svého fyzického těla nebo psychiky, ale pro duchovní zásah není podstatné, aby mi to sděloval. Návštěva probíhá v tichosti, bez konzultace. Klient leží na lehátku v uvolněném stavu, v jakémsi polospánku a já sedím poblíž něho bez toho, že bych se ho dotýkala. Duchovní zásah trvá přibližně 60 minut a spočívá v odstranění zjištěných duchovních a energetických příčin, očistě aurických těl, harmonizaci energetického systému, vytvoření duchovních ochran a závěrem dar požehnání. Vše probíhá pomocí mé vroucí modlitby.

Ke mně přijde každý jenom jednou a odchází s tím, že má vytvořeny podmínky pro to, aby mohl uzdravení svého fyzického těla dokončit pomocí modlitby sám. Moje služba je součástí projektu SanoKunDio® (v překladu Zdraví s Bohem), který jsem založila před patnácti lety proto, abych naučila lidi, jak se mohou sami uzdravovat s pomocí Boží tak jako já. Mým zásahem tedy proces uzdravování nekončí, ale začíná. Následuje výuková část kombinovaná s praxí, kde zkušení osobní průvodci předávají návody a vlastní zkušenosti s praktikováním tzv. Moderní Etikoprevence®. Pro získání soběstačnosti v udržování navráceného zdraví hraje významnou roli edice mých knih-učebnic, doplněná knihami v pdf verzi. V blízké době ji obohatím o knížku Moderní Etikoprevence®.

Zájemce vnímám spíše jako žáky a od toho se odvíjejí i podmínky přijetí do projektu. Pokud se někdo chce skutečně uzdravit a ne se do nekonečna jen léčit, pak potřebuje porozumět tomu, proč onemocněl, a pochopit, že je víceúrovňovou bytostí a ne jenom fyzickým tělem. Potřebuje pochopit, že pokud nezná a neodstraní skutečnou příčinu svého problému, která se nachází na vyšších úrovních jeho bytí, tedy mimo fyzické tělo, nemůže se uzdravit. Potřebuje si také uvědomit, že pokud chce získat něco neobvyklého, musí být připraven se něčím neobvyklým podílet. První podmínkou přijetí do projektu je pozorné přečtení informativních webových stránek projektu. Druhou podmínkou je prostudování vybraných učebnic určených jako příprava na duchovní zásah. Další podmínky jsou poněkud neobvyklé, ale opodstatněné. Do projektu přijímám pouze manželské nebo partnerské dvojice. Jednotlivec se může přihlásit pouze v případě, že nemá žádného partnera. Stejně tak nemohu přijmout jen jednoho člena užší rodiny, ale vždy všechny členy jedné domácnosti, včetně dětí.

JJ: Zprvu mi Váš požadavek na léčení pouze celého páru připadal jaksi samozřejmý. Pak jsem si však představil (a též to i trochu zkusil) přesvědčit partnerku jít na terapii společně. I když je podobně laděná, má však na cestu rozvoje svoje vlastní názory a přemluvit ji by asi nějakou dobu trvalo. Myslíte, že Vy sama byste dokázala svého manžela k něčemu podobnému přesvědčit?

JW: Nedokázala, zkoušela jsem to a zjistila jsem, že to není možné ani správné. Jediné, co je možné, je přijmout to. Každý člověk se nachází na určitém stupni svého duchovního vývoje a poznání. Podle toho se rozhoduje a jedná. Proto je zbytečné očekávat, že bude jednat skokově proti své vůli jen proto, aby se nám přizpůsobil. Naopak ani on nemůže očekávat, že budeme ve svém duchovním poznávání stagnovat, nebo dokonce sestupovat. Jediné, co dokáže člověka posunout i o více stupňů výše, je psychospirituální krize. I tou jsem prošla a jsem ráda, že jsem ji s pomocí Boží přežila. Není to nic příjemného, ale děkuji za ni. V poslední době pozoruji, že přibývá těch, kteří se do krize blíží nebo do ní již padají, a to i přesto, že nechtěli o duchovním posunu ani slyšet, vysmívali se, ale možná právě proto. Velký problém vzniká a stupňuje se u partnerských dvojic v případě rozdílných vibrací. Zde se už nejedná jenom o rozdílné duchovní poznání, o němž se dá diskutovat, ale o vážnou energetickou disharmonii. V té se necítí dobře ten, který se nachází ve vyšších vibracích. Při kontaktu s nízkými vibracemi svého partnera se mu přidávají různé typy zdravotních potíží a bolestí, které nedokáže partnerovi vysvětlit, protože on nevěří tomu, že by něco takového bylo možné. V této fázi dochází k nedorozumění i ke střetům a těžko se hledá východisko. Přibývají případy rozdělení párů právě z tohoto důvodu. I takové jsou dopady procesu transformace vědomí, kterým procházíme.

JJ: Připadalo mi, že Váš přístup hodně vychází ze směřování k jakémusi vnitřnímu pročištění - pro sebe jsem si to nazval "etikoterapie", ale myslím to šířeji. Zeptal bych se Vás v souvislosti s tím - považujete za jakýsi přirozený základ klasické "desatero"? Nebo je už v dnešní době málo vypovídající? Mně se třeba líbilo nadnáboženské novodobější desatero, které jsem našel na internetu, a zní:

1. zpomal
2. zapoj se
3. spolutvoř
4. komunikuj
5. nenech se manipulovat
6. poděl se
7. buď soběstačný
8. usmívej se
9. žij v realitě
10. buď přející

(Zdroj: https://vlasin.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=373472)

JW: Abych byla upřímná, přestože nejsem přívržencem žádných náboženských dogmat a stoupencem žádné církve, pokládám klasické desatero za důležité. Zabývám se nenáboženskou spiritualitou, ale sloužím Bohu a ctím Boží pravidla. Desatero pokládám za základ. Lidé dokazují svými životy, že klasické desatero naprosto ignorují, a vůbec netuší, že právě tyto jejich hříchy bývají příčinou jejich nemocí nebo nemocí jejich dětí.

Domnívám se, že klasické desatero by mělo být rozšířeno, protože v dnešní době plné pokušení dochází k dalším vážným hříchům, aniž by se někdo někde dočetl, že hřeší před Bohem. V knize Moderní Etikoprevence®, kterou momentálně píši, popisuji novodobá selhání lidí, která vedou k jejich nemocem. Lidé se potřebují dozvědět nejen to, co je hříšné, ale také to, jaké ponesou následky, pokud budou ve svém jednání dále pokračovat. Existují sice různá novodobá „desatera“ i to, na které poukazujete, ale ta neupozorňují na to, co by člověk neměl dělat, jak by neměl jednat nebo myslet, protože je to hříšné. Uvádějí naopak to, co by bylo dobré, aby člověk dělal. To ale nelze s Božími přikázáními srovnávat, protože pokud to dělat nebude, nijak nehřeší, tedy neponese ani žádné vážné následky, třeba v podobě vážné nemoci. Domnívám se, že ti, kteří v dobré víře vymýšlejí novodobá desatera, si neuvědomují vážnost a dopady skutečných hříchů. Zřejmě ani nevěří v Boží existenci, tedy ani v Boží všemohoucnost, vševědoucnost, spravedlnost ani v Boží uzdravující moc. Lidé také nerozumí duchovním příčinám svého onemocnění. Známé „věř a víra tvá tě uzdraví“ (myšleno víra v Boží uzdravující moc) lidé nahradili „věř v chemické léky a víra tvá tě uzdraví“. Tato zrádná víra uvrhla lidstvo do nejrozsáhlejší celosvětové závislosti na užívání lékových drog. Jen těm, kteří procitnou z této davové „hypnózy“ a uvědomí si, že jim léky nepřinášejí uzdravení, ale přivádějí je k závislosti, se uvolní cesta k Boží pomoci. Pak teprve pochopí, že pro to, aby se uzdravili, potřebují změnit sami sebe, aby se každý stal lepším člověkem. Pochopí, že potřebují být bez hříchů a žít podle Božích pravidel, aby mohli zažít na svých tělech Boží uzdravující moc. Toto je moje dlouholetá zkušenost, kterou předávám dál.

JJ: Psychospirituální krize. Je to neštěstí či požehnání? Může urychlit náš vývoj? Máte ve svém okolí nějaký takový příklad?

JW: Důležité je vědět, že je třeba psychospirituální krizi správně identifikovat, protože existují velmi podobné stavy, při nichž je člověk napaden temnými energiemi. U psychospirituální krize se jedná o vývoj lidské duše, který probíhá pod Božím vedením. Proto je rozumné, aby člověk dosáhl propojení s Bohem a mohl se tomuto procesu odevzdat beze strachu a věřit, že krizí zdárně projde. Důležité je, aby rodina měla stejný přístup a poskytla podporu. V takovém případě je to požehnání. Pokud člověk spojení s Bohem nemá, je krize také požehnání, ale je provázená utrpením. Pokud propojení s Bohem nemá a navíc propadne strachu spolu se svou rodinou, pak nejspíš skončí na psychiatrii, a to je opravdu velké neštěstí nejenom pro jeho duši, ale i pro člověka jako takového. Jsou mu nasazena silná psychofarmaka, která proces sice utlumí, ale člověk se stává chodící mátohou pod několika kletbami psychiatrických diagnóz. Vymanit se z tohoto stavu je téměř nemožné. Takové jsou zkušenosti z mé praxe. Ale naděje umírá poslední.

Ano provázela jsem psychospirituální krizí několik lidí, některé příběhy jsem také uvedla v mých knihách. V knihách popisuji také svou vlastní psychospirituální krizi a strašidelné zážitky, které ji provázely. Prožila jsem pod Božím vedením a ochranou vše možné, abych načerpala dostatek zkušeností pro svou službu Bohu. Moje krize byla strastiplná, ale byla pro mne požehnáním.

JJ: Setkáváte se při své práci s nějakými nepřízněmi okolí?Myslím tím třeba nějaké psychické síly či bytosti negativního zaměření? Jde o záležitost hodně zatěžující?

JW: V průběhu mé praxe se našli příbuzní nebo partneři klientů, kteří na mne mentálně útočili, protože měli odpor k duchovnímu uzdravování i k duchovní cestě svých blízkých, kteří vstoupili do projektu. Příčinou byla jejich dobrovolná duchovní nevědomost a strach z neznáma.

Někteří z těchto zarytých odpůrců však byli pod vlivem temných sil, které se snažily překazit jejich procitnutí. Temné síly útočí zejména na mozek, srdce a životní energii kundalini, i to jsem musela zažít.

Nejenom zatěžující, ale hlavně nebezpečnou. Energetické útoky jsou na mne vedeny při osvobozování od posedlosti démony a při napadení zlem. Pro tuto službu jsem byla Bohem dlouho připravována a také zasvěcena, abych byla schopna tyto energie vnitřním zrakem uvidět. Lidé, kteří nejsou určeni k této nebezpečné službě, jsou Bohem chráněni tím, že energie zla nedokáží vnímat, a tudíž se ani nepokoušejí tyto energie odstranit. Bylo by to příliš riskantní. Takové osvobozování nelze srovnávat se známým odváděním zbloudilých duší. Riziková je i má další služba - osvobozování duše, která „uvízla“ z různých důvodů v nízkých úrovních. Pro obě zmíněné služby jsem potřebovala nejprve zvýšit svou odvahu a skálopevnou víru v Boží ochranu.

JJ: Přes snahu vnitřně se pročistit se můžeme dostat do situací, které jsou náročné. Můžeme pak řešit například záležitost, že máme dva partnery (partnerky). Stala se chyba už ve fázi, kdy tato konstelace vznikla, nebo je nutné (a pro vývoj lepší) si některé události prožít v realitě na vlastní kůži?

JW: Je to složité téma a má mnoho variant. Zásadní je, že nejsou žádné chyby, jsou jen zkoušky a nová poznání. Každý člověk potřebuje projít v životě různými zkouškami, a proto jsme přiváděni do různých situací. Jedna z nich je právě ta, kdy máme partnera a je nám přiveden do cesty nový muž nebo žena. Dostáváme se do situace, kdy potřebujeme uplatnit své ctnosti. Ctnosti související s touto situací jsou čestnost, věrnost a upřímnost. Pokud jsme vedeni duší, která souzní s duší stávajícího partnera, pak nám duše nedovolí, abychom vztah s novou ženou nebo mužem prohloubili více než na vztah přátelský. V takovém případě jsme zkouškou prošli a naše ctnosti se rozvinuly. Pokud jsme vedeni egem, pak se může na nějaký čas vytvořit jakýsi trojúhelník postavený na zamilovanosti a nerozvinutých ctnostech. Přetrvává tak dlouho, než dojde k uvědomění si, že jednáme chybně. Partner, který je takto podváděn, se nachází také ve zkoušce, a sice v prověření své schopnosti odpustit druhému jeho selhání, aby mohla tato dvojice po ukončení románku pokračovat v soužití, protože souznění jejich duší je pro vztah určující. Pokud však duše spolu nesouzní a vztah je postaven například pouze na společném majetku nebo na sexu, který jednomu z nich již nevyhovuje nebo je udržován jenom kvůli dětem, dochází k rozpadu vztahu, který byl pro každého cennou zkušeností.

JJ: Jak máme tedy na zamilovanost nahlížet, je nám prospěšná nebo není?

JW: Odpověď bude asi překvapivá. Zamilovanost je falešná láska. Není to cit, který by vycházel z duše, ale je to pomatení mysli, které je způsobeno nezralostí člověka. Dochází k nežádoucímu zbožňování jeden druhého. Člověka plně ovládá jeho mysl, ale duše se na zamilovanosti nepodílí. Emoce a stavy, které se při zamilovanosti objevují, jen dokazují, že energetický systém není vyladěný, což se projevuje ve fyzickém těle zvyšováním krevního tlaku, nespavostí, nežádoucí euforií, rozléváním kundalini a jiné. Zamilovanost po čase u milenců buď vyprchá a dojde k rozchodu, anebo přeroste v jednostrannou či oboustrannou připoutanost, která je pokládána za lásku. Po uvědomění si tohoto nežádoucího stavu dochází opět k rozchodu, nebo připoutanost přetrvává i se všemi negativními dopady na život člověka. Pokud dojde k setkání dvou duší z vůle Boží proto, že jsou si souzené, zamilovanost se neprojeví, duše jsou klidné, vyrovnané, bez výkyvů emocí, neřídí je mozek, tedy ani mysl a probouzí se skutečná láska. Duše spolu v klidu souzní a záleží jen na tom, jak dokážou tito dva lidé potlačit svá ega, aby se mohly jejich duše v soužití plně projevit.

JJ: Považujete za vhodné, dávat si nějaké déledobější záměry - afirmace? Jak je formulovat, aby se nám nevymkly z rukou? Konkrétněji, šířeji nebo raději vůbec?

JW: To nejdůležitější a podstatné je, abychom si byli jisti tím, že jsou naše záměry čisté. Že nejsou pouze zištné a jsou prospěšné nám i druhým. Z duchovního pohledu by měly být naše záměry v souladu s Boží vůlí, tedy v souladu s Božím plánem. Pokud je tomu tak a my si svým životem zasloužíme to, o co usilujeme, pak můžeme pozorovat určitý sled událostí, které vedou k naplnění našeho záměru. Pokud se dostaneme do proudu těchto událostí, nepotřebujeme žádné afirmace, protože se věci dějí samy, pod Božím vedením.

Pokud máme egoistický záměr nebo přímo záměr, který je v přímém rozporu s Božími pravidly, pak se uskutečnění záměru buď vůbec nedočkáme i přestože jsme pronášeli afirmace každou hodinu, anebo se dočkáme, ale po čase přijde událost, která nakonec vše zhatí. Je to signál pro naše poučení, že kráčíme špatnou cestou.

Jistější je tedy zasloužit si Boží podporu, než se pomocí afirmací dožadovat něčeho, co jsme si nezasloužili.

JJ: Jak nahlížíte na snahy zákonodárců vytlačit léčitelství doslova do ilegality? Alespoň já tak současné dění vnímám. Není totiž možné oficiálně dávat rady ohledně zlepšení zdraví, ale zřejmě dokonce ani prevence nemoci. Máme se nějak bránit? Neuzurpuje si stát příliš velké pravomoci?

JW: Na situaci jsou dva pohledy. Ze strany ministerstva je tu snaha zabránit lidem v tom, aby se odklonili od moderní medicíny. To, že není ani zájem o spolupráci s léčiteli, svědčí o pohrdání a naprostém nezájmu o duchovní poznání člověka jako víceúrovňové lidské bytosti. Odpor k léčitelství pramení z pocitu určité nadřazenosti, neomylnosti, nepokory a neochoty připustit, že by existovalo něco, co by mohlo moderní medicínu v mnoha ohledech nahradit.

Je patrné, že dochází také k nepochopení rozdílu mezi pojmem primární prevence, kterou může léčitelství lidem nabídnout, a prevencí nabízenou moderní medicínou, kdy se zjišťuje pouze to, zda již člověk onemocněl, nebo ještě ne. V této kauze není brán v potaz ani fakt, že není vyřešeno, kdo budou ti „komisaři“, kteří budou posuzovat schopnosti léčitelů a rozhodovat o jejich osudu. Rozhodně by to neměli být laici v oblasti léčitelství. Uvědomuji si, že bránit se proti soupeři, který trpí duchovní nevědomosti a disponuje silou moci, je téměř nemožné.

Potřebujeme si uvědomit, že stát zavedl systém péče o nemocné lidi a převzal odpovědnost za jejich zdraví, aniž by k tomu dali svůj souhlas. Většině lidí to sice stále vyhovuje, ale přibývá lidí, kterým již systém přestal vyhovovat a rozhodli se vzít si zpět zodpovědnost za své zdraví a zdraví svých dětí. V tom případě ale vstupuje do hry i nebezpečí finanční ztráty pro zavedený systém. Pokud by tento trend pokračoval, došlo by k výraznému odlivu konzumentů lékových drog, snížilo by se využívání drahé přístrojové techniky, snižoval by se počet operací a ztrácela by se bodová ohodnocení za další úkony, které by odpadly. V globále by došlo k výraznému narušení financování systému, a to je další důvod, proč je zájem nežádoucí trend zastavit, pokračovat v nekonečném léčení lékovými drogami a dát jim přednost před skutečným uzdravováním s pomocí léčitelů se spoluúčastí nemocného.

JJ: Děkuji Vám za rozhovor.