Rozhovor s Marií Brožovou a Janou Ruthovou o knize "Maruška a kouzelné pastelky"

1) Kniha "Maruška a kouzelné pastelky" je již vaše druhá společná dětská kniha. Jaký příběh skrývá vaše setkání a zrození spolupráce?

MAB: Jana za mnou přišla na křest mé knihy Duše stromů, aby mi představila rukopis své knihy Kde bydlí sluníčko. Nejsem na ilustrátorskou práci stavěná, neumím pracovat na zakázku, a tak jsem si nejdřív myslela, že ji budu muset bohužel odmítnout, jako všechny ostatní autory, kteří se na mě obrací. Ale jakmile jsem se začetla do jejích přenádherných pohádek, plných něhy a pocitu bezpečí, okamžitě se mi v hlavě rodily obrazy Nebeské chaloupky, kde bydlí Sluníčko, Měsíček, Déšť, Vítr, Mráz nebo Bouřka do nejmenších detailů. Vůbec mě později nepřekvapilo, kolik vzpomínek z dětství nás spojuje a kolik toho máme jako spřízněné duše společného.

J. R: Na první setkání s Maruškou a jejími obrazy nikdy nezapomenu. Ona mi připadala jako opravdická víla, která přiběhla z lesního přítmí na okamžik do lidského světa. Měla jsem pocit, že se mi jenom zdá. Přitom obrazy, které nakreslila, jsem už dávno viděla. Ale kdy? Kdysi v dětství. A najednou tu byly znovu. Měla jsem chuť je obejmout, nepustit, abych je už nikdy neztratila. Dalo mně hodně přemáhání oslovit Marušku a požádat ji, aby si přečetla můj rukopis. Dnes mohu říci, že mě k tomu přinutil jakýsi vnitřní hlas a já mu budu nadosmrti vděčná, protože by kniha Kde bydlí sluníčko asi nikdy nevyšla. Nepřipadalo v úvahu, aby ji ilustroval někdo jiný. Jak už řekla Maruška – jsme natolik spřízněné duše, že svět fantazie vidíme stejnýma očima a to nás velmi sblížilo.

2) Celkové propojení ilustrací a textu je velice silné. Která z těchto věcí je prvotní inspirací?

MAB: Na rozdíl od mých vlastních knih, kde jako první vzniká obraz a teprve potom přichází příběh, je v tomto případě na začátku Janin příběh. Naštěstí jsem od ní dostala naprosto volnou ruku, a tak můžu popustit uzdu své fantazii. Podle mě je hlavním smyslem ilustrací naznačit čtenářům, že si mohou představit daleko více, než se vejde do slov.

J. R: Myslím, že Vám Maruška nechce prozradit, že v momentě kdy já píšu a procházím krajinou fantazie, tak ona je mi jako neviditelná víla v patách a už kreslí. Jak jinak si mám vysvětlit, že její obrázky zrcadlí moje představy?

3) Knížka Maruška a kouzelné pastelky je vlastně návrat ke klasickým pohádkám v novém hávu. Jaký byl záměr tohoto konceptu?

J. R: Klasické pohádky jsem od dětství milovala. Chovám k jejich poselství a moudrosti velký respekt. Rozhodla jsem se je pouze maličko poškádlit. Poslala jsem do nich copatou rošťandu a jejího kamaráda mourovatého kocourka, aby to v pohádkách trošku provětrali. Doufám, že děti i dospělí budou těmto hrdinům v jejich počínání fandit.

MAB: Jana se nechala volně inspirovat vzpomínkami na mé dětství. Odvážná Maruška i moudrý kocour Piškot nejsou vycucaní z prstu a já jsem získala jedinečnou možnost nakreslit známé pohádky tak, jak jsem si je jako malá představovala v dětství a uskutečnit svůj dětský sen - smět se do nich aspoň na chvíli podívat.

Při práci na této knize jsem si uvědomila, jak málo je v pohádkách ženských hrdinek a když už se někde objeví, tak jsou to většinou princezny, které čekají na políbení. Já jsem si nikdy nehrála na princezny, ale spíš na prince drakobijce. I Maruška je akční hrdinka, která bere svůj osud do svých rukou a když je potřeba, troufne si i devítihlavého draka.

4) Na kterou pohádku svého dětství máte nejkrásnější vzpomínku?

J. R: Mohu říci, že jsem na pohádkách vyrostla. Každý den mi moje trpělivé babičky střídavě předčítaly a pak jsme si o příbězích povídaly. S úsměvem podotýkám, že mě nikterak nešetřily. Babička „pražská“ si libovala v temných německých báchorkách a babička „kladenská“ si nikterak nezadala s Erbenovou Kyticí. Často mě pak v noci pronásledovaly děsivé přízraky. Nejraději jsem měla laskavé pohádky od Boženy Němcové. Později se k nim přidaly i pohádky H. Ch. Andersena.

Asi nikdy nezapomenu na pohádky, které psal můj pradědeček František Ruth. Tenkrát vycházely v sešitovém vydání. Mojí nejmilejší byla „Schůze duchův v hrobě.“

MAB: Já jsem se v dětství moc ráda bála. Milovala jsem strašidelné pohádky, třeba Spravedlivého Bohumila od Boženy Němcové; jeho půlnoční hlídku u černé princezny jsem s gustem inscenovala po setmění v obývacím pokoji, stejně jako Erbenovy Svatební košile. Mou nejoblíbenější knihou byl bohatě ilustrovaný výbor ruských pohádek Peříčko Finista jasného sokola, nejvíc mě fascinoval příběh o Krásné Vasilise, kterou macecha poslala v noci pro oheň do chatrče lidožravé Baby Jagy (možná si vzpomenete na slavnou Bilibinovu ilustraci, na které je Vasilisa zachycena s lebkou se svítícíma očima). Říká se, že typ pohádek, které máme v dětství nejraději, formuje náš životní příběh. Mě pohádky nasměrovaly na cestu za odvahou a moudrostí.

5) Maruško, často vídám, když někde veřejně maluješ, jak se pro lidi kolem zastaví čas, když zahlédnou tvé obrazy. Jako by oknem zahlédly kousek svého dětství, fantazie, či světa očím skrytého. Co udržuje plamen tvé představivosti?

MAB: Nekonečný příval nových nápadů, které mi nedají pokoje, dokud je nenakreslím ;-) V dobíjení energetických baterek mi jistě pomáhá, že bydlím v překrásné krajině Posázaví a navíc v místech, kde jsem strávila nejkrásnější chvíle svého dětství, tak, jak se o nich dočtete v knize Maruška a kouzelné pastelky. Pořád mám vedle sebe svoje vnitřní dětské já, které mi připomíná, jaké to je dívat se na svět dětskýma očima.

6) Co by jste na závěr rády vzkázaly našim čtenářům?

J. R.: Přála bych si, aby naše Maruška s kocourkem Piškotem vykouzlili dětem na tváři úsměv a doprovázeli je do říše snů. Aby se k nim po čase vracely už jako dospělí se svými dětmi, až jim budou předčítat. Přání odvážné a neskromné…

MAB: Společně s Maruškou a jejím kocourem Piškotem bych ráda připomněla, že všechny pastelky, které vezmete do ruky, budou kouzelné, protože tím největším kouzlem je vaše fantazie. Věřím, že s odvahou a tvořivostí je možné změnit svět k lepšímu.