Rozhovor s Marií Madeirou

(terapeutkou a autorkou knih o rozvoji k celistvosti)

(Zpravodaj 2/14)

JJ: Jak jsem s překvapením zjistil, známe se již jako spolužáci ze základní školy, i když Tvé nové příjmení mne nejprve zmátlo. Jak je ale vidět, naše cesty životem nešly úplně odlišnými směry. Mne již čtenáři zpravodaje poměrně znají, poprosil bych tedy o přiblížení Tvé cesty ke knize též Tebe.

MM: Všechny otázky jsem již zodpověděla a zbývá tahle. Co se týče mé profesní stránky, tak FFUK jsem šla studovat dálkově po revoluci a před tím jsem dělala lecos. Když to tak spočítám, tak práce terapeutky je má 8 v pořadí. Při své práci využívám zvuk - buben apod., techniky kreslení, pohyb, meditace a další. Snažím se naučit své klienty, aby si uměli pomoci sami. K tomu je zapotřebí, aby byli zodpovědní. Proto celý seberozvojový program, který popisuji v knize, začíná prohlášením zodpovědnosti.

JJ: "Ježíšku, přines máme punčocháče" je úžasný název, který zůstane v mysli a jen tak na něj nezapomeneme. Přesto ne každého napadne, o čem by kniha mohla být. Více doma již budeme po přečtení podtitulu: "cesta poznání svého pravého já". Ještě lepší však bude nechat více prostoru k představení dílka Tobě...

MM: Při jedné meditaci v chůzi, jsem si uvědomila, že mám napsat knihu - inspirační program- pro všechny, kteří chtějí na sobě pracovat tvůrčím způsobem. Mám využít techniky, kterými pracuji sama se sebou, které jsem si vymyslela a které nejen že pomáhají, ale také zároveň otevírají oči srdce pro krásu a bohatství stvořeného. Abychom ji byli schopni vidět a cítit nejen kolem sebe, ale i v sobě. Celý program 28dní zároveń propojuje účastníky programu se živly, s osobním stromem, osobním duchovním průvodcem-andělem strážným, se Sluncem a s Lunou. Vytvořila jsem malou skupinku mužů a žen a celým programem jsem je provedla. Díky jejich ochotě, spolupráci a zpětným vazbám, které mi poskytovali, mohl dostat celý program ucelenou podobu.

JJ: Říká se, že podobné se přitahuje. Budeme-li třeba milí a usměvaví, začneme se postupně dostávat do podobně laděných kolektivů. Budeme-li nenávistní a závistiví, odrazí se to brzy třeba v našich zdravotních obtížích. Myslíš, že stejně tak, budeš-li chodit 28 dní v sukni (což je jeden z hlavních programů ve Tvé knize), tak si k sobě vlastně "přitáhneš" více ženskosti? Zkoušela jsi to i sama?

MM: Ne, tak to není. Ale tím, jak se probouzí ženské vědomí, dochází k mnoha vnitřním změnám u nás u všech. Hodně žen začíná žít své ženství skrze mužský princip. A ten kousek látky je jedna z věcí, která to pomáhá měnit. Když se oblékáš do sukně, musíš začít jinak přemýšlet, jinak kombinuješ barvy, jinak sedíš, chodíš, prostě se i jinak cítíš. Mnohem častěji si vezmeš nějaký šperk, šátek apod. A tím vlastně pomáháš své ženskosti aby se otevřela a samu sebe tak trochu nutíš se více o ni starat, jak o její vnější tak i vnitřní podobu. Zároveň přirozeným způsobem více zapojuješ pravou mozkovou hemisféru. Já sama jsem opravdu vydržela 3měsíce v kuse nosit sukni, šaty.

JJ: Jaký najít ekvivalent sukně pro mužského? Ty jsi zvolila kšandy. Není to trochu staromódní? I když možná o to právě jde, že?

MM: Přiznám se, že jsem poprosila kolegu, jestli by něco nevymyslel. Nemohla jsem sama na to přijít. No a vyšly z toho kšandy. Více mužů mi potom sdělilo, jak jim pomohlo již samotné odložení pásků, které vlastně rozdělují tělo na dvě části. Ale samozřejmě, pakliže způsob života to neumožňuje nosit celý den, tak alespoň na chvíli, nebo si vymyslet něco jiného, nějaký mužský atribut, který normálně nenosíte. Já sama, když jsem měla kšandy, jsem hodně intenzivně vnímala mužské generace a jejich tichou podporu.

JJ: Vzpomenu si na ústrky v dětství. Myslím, že oba jsme byli ve třidě spíše v pozadí. Nevím, zda si vzpomínáš, ale vždy o přestávce se pořádal "hon na jelena", což jsem byl díky svému jménu chtě nechtě vždy já. Jakou vzpomínku máš na základku Ty? Já si nyní myslím, že moje postavení tenkrát ve třidě korespondovalo s mou dlouhodobě mírnou povahou a vlastně to tak bylo zákonité a v pořádku.

MM: Zákonité ano, ale jestli v pořádku, to nevím. Myslím si, že společnosti chybí bdělost, která by tato zrańování dětí podchytila, a pomáhala přeměňovat bez používání trestů. E.Tolle o tom napsal krásnou knihu Miltonovo tajemství. Jinak jsem ráda, že jsi mi tuto otázku položil. Nevím jestli si vzpomínáš na zkoušení z dějěpisu, kdy ti šlo o známku a my jsme měli vymýšlet otázky pro tebe. Tu rozhodující jsem měla dát já a ty jsi to nevěděl. Byl to pahorek Akropolis. Dlouho mě to mrzelo a byla to první věc,která mě napadla, když jsem četla tvé otázky. Dokonce, když jsem pracovala na vyčištění energií posměchu ze ZŠ, tak jsem si přála abych se ti mohla omluvit. No a je to tady. Omlouvám se . :)

JJ: Myslíš, že jsou důležité rituály dospívání a že nám v Evropě chybí? Třeba my v rodině jsme se snažili nějaký předěl pro děti udělat - mám z toho docela dobrý pocit - ale dost jsme tápali a jistě by šlo udělat více. Jak jsi to měla se svými dětmi, máš-li nějaké, Ty?

MM: Ano, přechodové rituály jsou velmi důležité. Jak pro muže, tak i pro ženy. Ženy to mají díky menstruaci snažší. Mě k mému ženství, které se po rozvodu uzavřelo, dovedly mé dcery. I název knihy bylo první přání Ježíškovi, které napsala dcera v 6ti letech. V určitých časových intervalech jsem pro ně a pro další děti dělala semináře, kde jsme využívali sílu ohně, vody, kreslení i speciálních cvičení podle paní Montessori. Jinak v současnosti pracuji s mužskou a ženskou skupinou, a toto je jedno z témat, kterým se tam zabýváme.

JJ: Jak objevit poslání své duše? Při sledování televize nebo hraní počítačových her se nám to asi nepodaří, že?

MM: Využiji definci z knihy. "naše poslání leží na průsečíku potřeb světa a našich talentů a nadání". Je opravdu těžké objevit své talenty u televize. Poslání je něco, co vám nikdo neřekne. Na to se člověk musí rozpomenout. Ale již samotný proces rozpomínání se je fascinující. Tak, jak to vnímám já, tak nejsou velká a malá poslání. A upřímnost je jedna z možností, jak tento proces v sobě otevřít.

JJ: Nebojíme se v naší společnosti projevovat své rozdílnosti? Ať již mezi pohlavími, tak vyplývající z našeho založení? Vše má podle mého pozorovnání sklony k velké unifikaci. Celosvětově.

MM: Malé děti by, dle mého názoru, nevnímaly odlišnost jako problém, kdyby na to nebylo poukazováno dospělými. A přestože mnozí z nás si v sobě nesou bolestné zkušenosti ze své odlišnosti, přesto jsou tyto staré vzorce předávány dále. Dělala jsem s přáteli meditaci z posvátného místa v srdci v období začátku válečného konfliktu na Ukrajině. Poté, co se toto místo v našich srdcích otevřelo a ukázal se obraz "bojové" oblasti a následně i celé Evropy, tak začala proudit do obrazu energie prohlédnutí. Pro mne to byl krásný a hluboký zážitek. A právě prohlédnutí je to, co všichni tak moc potřebujeme.

JJ: A co náš vnitřní muž a vnitřní žena? Nejsou zavřeni v kleci, od které jsme zapomněli, kde je klíč? Ale máme jej my, že?

MM: Ne všichni máme klíč, ale všichni disponujeme nástroji, jak jej nalézt a získat. Já jsem si pro ten svůj KLÍČ musela dojít do generací. Hodně nástrojů je popsáno v knize.

JJ: Myslíš, že je lepší odbrzdit s nebezpečím, že se pod kopcem vybouráme nebo naopak ještě zajistit ruční brzdu? Obojí je nezodpovědné, že?

MM: Odpovím slovy mého kamaráda. Buď uvolni brzdy a nech to plynout, nebo uvolni brzdy a lehce přidej plyn. Z mé zkušenosti je nejčastější brzda čekání. Když jsem sama procházela programem, tak jsem tam těchto čekacích brzd objevila několik.

JJ: Vidíš, a ještě jsem se Tě zapomněl zeptat na CD-čko, které je přiložené ke knize. Může nás asi popostrčit, když sami nemáme dost odvahy a vytrvalosti...

MM: Ano, CD i obrázky jsou velmi důležité. Každý vnímáme trochu jinak, proto má kniha psaný text, obrázkový a hudební. Hudba sama o sobě otevírá, pomáhá nám dostat se do 3D a více D. Snáze se díky ní propojíme se živly a lehčeji projdeme celým programem. Pokaždé, když si ji pustím, tak v ní objevuji nové a nové. Obrázkový text zase miluje mé vnitřní dítě.

JJ: Docela se těším na to, až se někdy na 28 dní ponořím do sebepoznání - ať již s kšandami nebo bez nich. Řekni mi na závěr pár vět, abych stále tolik neváhal...

MM: Tak co třeba zkusit si jen tak knihu otevřít a vyzkoušet některou z technik? Tak ted to zkusím já, vezmu si knížku a otevřu .....4pilíře ženskosti ......zítra mám ženskou skupinu právě na toto téma. smajlík. Vezmi to jako hru, ponoř se do toho se zvědavostí dítěte.... a ted jsem otevřela pro tebe ....plusové mužské vlastnosti a minusové mužské vlastnosti smajlík Život je hra s energií

JJ: Děkuji Ti za rozhovor.