Rozhovor s Martou Foučkovou

(autorkou knih "Jsem" a "Já jsem") - srpen 2020

JJ: V našich minulých rozhovorech (z let 1995 a 2017) jsme se dotýkali možností hlubinné terapie točící se kolem inspirací z minulých životů a ve druhém pak i mé osobní zkušenosti, kterou jsi mi umožnila prožít. Protože mi připadá, že jde o věci důležité, požádal jsem Tě nyní o rozhovor třetí. Je asi jedno z kterého směru začneme - vždy může vyplynout něco podnětného. Začnu tedy s jednou pochybností, která mne při analýze sestupu v hlubinné terapii opakovaně napadá: jak odlišit, že prožívané přichází z našich individuálních dřívějších životů a ne z jakéhosi "kolektivního vědomí" přístupného všem? Přiznávám, že při mé zkušenosti se mi opravdu události vybavovaly, aniž bych je nějak ovlivňoval, a byly velmi osobité i věrohodné, ale červíček pochybností stejně hlodá.

Ať tak či tak, určitě to nic nemění na tom, že v obou případech považuji prožité za velmi přínosné, zejména z důvodu uvědomění si "pomíjivosti" či většího nadhledu a ocenění toho, jak dobře se v současných životech máme.

MF: Zkušenosti z minulých životů nás provázejí dalším zrozením, ať chceme nebo ne. Tvoří základ charakteru, nadání, talentu… V průběhu každého života zpracováváme určité úkoly. Od hypnózy se Hlubinná terapie liší tím, že nepracuji se sugescí, ale s uvolněným mystickým stavem člověka. V hypnóze se můžeš svým vědomím napojit třeba na Napoleona, pokud tě bude zajímat, ale v návratu pod mým vedením sleduješ jen svoje prožité zkušenosti. Rozdíl spočívá především v tom, že v hypnóze je duše uvolněna do celého informačního pole, astrální sféry, může se ztotožnit s tím, co odpovídá jejím minulým prožitkům nebo přáním. Moje práce spočívá v návratu po časové koleji, na které každého doprovázím a zároveň spolu s ním i vše vidím. Dovolím si jen připomenout, že hlubinnou terapii jsem vyvinula na základě mystické cesty a osobních prožitků s lidmi. Zároveň jsem ji i pojmenovala a ošetřila ochrannou známkou průmyslového vlastnictví. Přijmeme-li reinkarnaci, je velkým přínosem i hluboké poznání, že duše neumírá, vyvíjí se, zdokonaluje a má cíl.

JJ: Myslíš, že se máme "tlačit" ke světlu nebo je dobrý i přístup žít nenásilně tak, jak život přichází.

MF: Vývoj – osud – máme pro tento život rámcově daný svou minulostí i potřebou dalšího poznání. Někteří lidé prožijí svůj život, aniž by se se světlem, tedy poznáním, setkali, jiní touží po jednotě, po spojení s vesmírným vědomím – Bohem. V každém životě postupujeme tak, jak nejlépe dokážeme, a také podle toho kolik úkolů jsme dostali, jakou karmu řešíme. U každého člověka je to jiné, velice individuální. Osudovými okamžiky procházíme všichni, ale každý člověk je na jiném stupni poznání. Většina lidí cítí, byť třeba jen podvědomou touhu po vyšším poznání ktera je inspiruje k hledání. A kdo hledá, nalézá. Dostává během života nabídky, upozornění, tzv. synchronicity, stačí jen být pozorný a tyto podněty v sobě zpracovat. Vyspělejší duše nacházejí vyspělejšího učitele, který třeba jen ukáže cestu a nasměruje kroky. Někomu stačí málo, jiný i to málo zahodí. Není jiné cesty než přes vlastní nitro. Někteří bloudí v „meandrech“, procházejí mnoha nabídkami různých ezoterických směrů, než spočinou v pravém Božím světle. Dnešní doba s tolika osobními i světovými problémy přímo vybízí k tomu, abychom se „tlačili“ ke světlu a na cestu života si svítili.

JJ: Co se "karmicky" neodpouští? Nevěra, nepoctivost v podnikání, domácí násilí, krutost ke zvířatům, ...? Je přitom hodně důležitá vlastní motivace nebo dopad na druhé?

MF: Nevědomost se neodpouští žádná (neodejdeš, dokud nesplatíš do posledního haléře ). Zpracovávání nevědomosti říkáme „karma“. Všechno, co jsi vyjmenoval, je karmické zatížení a všechno velice závažné. Je třeba vědět, že člověk primitivní, který nezná základní mravní a morální zákony, si připravuje nesčíslně životů v utrpení, protože se mu vše vrátí znásobeno dalšími těžkostmi a strádáním, které ho do děje vtáhnou. A také, čím jsi duchovně výš, tedy ve vyšších duchovních vibracích, je odezva a odraz rychlejší a silnější.

JJ: Jak s dítětem s ADHD? Je to obtíž či "dar", na kterém se roste? Když čtyřletá dcera měla zazvonit na kartálky k začátku meditace, tak reagovala: "Připravit, ke startu, pozor, teď." CINK, CINK, CINK, CINK, CINK.

MF: ADHD – změna v chování, roztěkanost, nesoustředěnost a další projevy. Je to opět velice individuální. Některé děti prožívají tzv. psychospirituální krizi, neboť jim většinou lidé nerozumí. Jejich projevy a otázky jsou pro mnohé občas nestravitelné. Tyto děti jsou často mnohem dál než jejich sociální okolí. Mohly prožít v minulosti hrůzy koncentračního tábora, válek nebo jiné dramatické události. Nepochopení prožívají i jedinci v situacích, kdy jsou v přímém kontaktu se svým průvodcem, kterého často vidí, komunikují s ním a řídí se jeho radami. Rodiče i škola je považují za psychicky nemocné, často za schizofreniky. Tyto děti vyžadují velké porozumění, hodně podnětů k prozkoumávání svého okolí i učení. Některé děti ale mají problém s neklidem a nekázní proto, že jim nebyla poskytnuta kvalitní péče a výchova od prvopočátku. V prenatálním vývoji o nich matka ani nevěděla, někdy se objevila konzumace alkoholu, cigarety, noční ponocování, často provázené sexuálními zážitky, které rozvoji dítěte velice škodí. Stručně vyjádřeno – absence lásky. Často i po narození. V neposlední řadě je tu „péče“ kolektivního zařízení, kde je dítě odloučeno od matky a citově strádá. Některé děti jsou však tak duchovně i rozumově vyspělé, že jim téměř nestačí ani rodiče, či sám učitel. I jejich zařazení bývá obtížné.

JJ: A ještě jedno z dětských učení. Úžasný čtyřletý dotaz po představení na "tetu", která hrála v dětském divadle: "A jaké je to se zamilovat?". Teta chvíli přemýšlala, a pak procítěně odpověděla: "Óóóó." Moc se mi ta odpověď líbila. Přidala bys něco? Je "zamilovanost" také důležitý duchovní motor?

MF: Na to není vůbec jednoduchá a krátká odpověď. Zamilováni můžeme být do přírody, umění, práce, všeobecně lásky k lidem nebo k druhému „pólu“. Kdo má už dostatek životních zkušeností ví, že zamilovanost mezi mužem a ženou může na celý život vyústit do velmi krásného pozitivního a kvalitního vztahu, nebo se stát ošidným, dokonce zrádným. Ale i tyto situace mohou přispět k duchovnímu vývoji. Zrada velmi dobře poučí, že kupříkladu rychlá důvěřivost není na místě, a především i zde platí ono příslovečné „spěchej pomalu“. Víme, že základ osobnosti se nachází v myšlenkách člověka. Někdo se jeví navenek „slušný, hodný“, ale má-li zlé myšlenky – psychopatické – karmicky si velice škodí. A ten, kdo nespěchá, lépe prohlédne jeho záměry.

JJ: Jak se přimět k mystickým či jiným duchovním cvičením? Vlastně s tím bojuji celý život a určitě nemohu říct, že bych vyhrál, i když si myslím, že nemám slabou vůli. Je přitom asi důležité mít pocit, že právě "toto a nic jiného" je moje cesta? To je ovšem hodně těžký úkol pro Hledající.

MF: Země je tvořena na miliardy let, proto máme všichni dost času. Pokud nás ale navštíví Boží milost (přes utrpení, silný zážitek apod.), začneme hledat něco vyššího, co nás přesahuje. Dostáváme tolik skrytých i zřejmých poselství, které nás v naší činnosti podporují, že neustáváme. Každý jde svým vlastním tempem, svojí cestou. Záleží na tom, na jakém stupni „Jakubova žebříku“ se nacházíš. Někdo ještě spí, ještě nepochopil, že má duši, minulost, budoucnost a dlouhý vývoj před sebou. Kdo už hledá, musí znát směr, kam chce „dojít“. Cest je hodně, mnohé Tě zdržují v „meandrech“, ale k Bohu zpět musíme jednou dojít všichni. Je třeba jen vědět, že se musí postupovat pomalu tzv. nespěchat. Jakubův žebřík je nám dobrým příkladem, že nelze přeskakovat jednotlivé „příčky“. Pro všechny úkoly je nutné postupně „uzrát“. V tom nám ale pomáhá silná a vytrvalá touha po Bohu, po poznání. Také trvalé odpuštění všem, co nám kdy ublížili a oproštění od všech těžkostí. Teoretizujeme často všichni, ale nejdůležitější je praxe. A také silné přání dosáhnout silných vibrací co nejkratší cestou. Ztišit se v nitru, prosit o Milost a každý den se spojit se svou Jiskrou. Všechno chce svůj čas, práci, píli a námahu. Nejznámější praxí je jóga a mystická cesta. Jsou-li dobře vedené, nepřináší žádné nebezpečí. Jsou nejen bezpečné, ale i značně rychlé.

JJ: Pomáháš na cestě stovkám a tisícům lidí. Dokážeš si však pomoci též sama? Před časem sis posteskla, že nemáš na práci doma dostatek klidu. Že Tvé myšlenky jsou strhávány starostmi s rodinou. Ono není vždy vše lehké, nicméně je to tak možná dobře, viď?

MF: Občas porovnávám život lidí v klášterech a v našich zemích. Narodili jsme se pro náš vývoj přesně tam, kam jsme měli a domnívám se, že právě všechny těžkosti vyhovují našemu „růstu“, našim potřebám. Zkušenosti a starosti jsou dobré k tomu, abychom rozvinuli porozumění, naučili se lásce, soucitu, spolupráci… V klášteře je samozřejmě klid, ale rodina, ta je velkým „učitelem“ lásky, trpělivosti, obětavosti… Netvrdím, že jednotlivec nemá žádné potíže, ale ve srovnání s bojem o rodinu se jeví zanedbatelné. Přes všechna omezení je život v rodině blahodárný pro překonání sama sebe i upevnění vnitřního klidu.

JJ: A na závěr ještě jedna reinkarnační úvaha: Co když zachráním před smrtí dívku tím, že vezmu vinu na sebe? Je to pro další vtělení dobrá vazba? Co by se dalo očekávat?

MF: Zachráníme-li někoho před smrtí, je to osudová vazba. Neexistuje náhoda. Z určitého důvodu situace nastala, nějak k sobě patříme. Proč právě já se ocitám v situaci, kdy mohu toho někoho zachránit? Do Boží moudrosti nevidíme, neznáme vazby z minulosti, ani do budoucnosti. Je možné, že jsme „něco“ této dívce dlužili a ani v současnosti, ani v budoucím životě ji už nespatříme. Nebo je to naše osudová nutnost se o ni postarat a žijeme společně řetězec životů.

Na závěr přeji všem, aby svoje obavy a starosti předali kosmické inteligenci – Bohu – a prožili klidný, láskyplný život.

JJ: Děkuji Ti za rozhovor.

Rozhovor s PhDr. Martou Foučkovou

(průvodkyní Mystickou cestou, autorkou hlubinné terapie a dvou knih (Jsem, Já jsem)) - Zpravodaj 2/2017

JJ: Na počátku našeho rozhovoru nepovedu polemiku o tom, zda existuje či neexistuje reinkarnace – bylo by to nošení dříví do lesa, neboť dle jedné z anket více než 90 % našich čtenářů považuje reinkarnaci za pravděpodobnou. Sestup do životů, které jsme dříve prožili, pak jistě v těchto kulisách není samoúčelnou záležitostí, zvláště pokud předpokládáme, že doslova na každého působí slabší či silnější karmické vlivy.

Vytvořila jsi terapii, kterou jsi nazvala hlubinnou, s níž s minulými životy pracuješ. I mně bylo sezení s Tebou dopřáno. Putoval jsem tak napříč světadíly i tisíciletími, přitom však současně při plném vědomí toho, kde se nacházím a který rok se píše. I když jsem vše viděl „na vlastní oči“, netroufnu si objevující se obrazy označit za skutečnost, i když byly velmi věrohodné a myslím, že moje fantazie sama od sebe ani tolik kreativity nemá. Co bys poradila takovému „nevěřícímu Tomášovi“, který vnímá zjevené příběhy spíše jen jako jakési „nasměrování“ na další cestu?

MF: Ne každý je schopen putovat zpět. Mnoha lidem brání přílišné zaměření a připoutanost k současnému životu. Také mnoho lidí nemá zkušenosti s odpoutáváním duše od těla a s meditací. Žádný člověk nemůže žít život jiného člověka. Každý si sleduje pouze svou vývojovou linii. Samozřejmě se jedná o nasměrování na duchovní cestu skrze uvedení do mystického stavu a náhled do úkolů, kterými musíme projít.

JJ: Je vlastně vhodné minulé životy odkrývat? Není to, že si je nepamatujeme, záměr univerza?

MF: Odkryje se pouze to, co je dovoleno. Je to třeba zkouška nebo přijatý úkol. V mnoha případech nezodpovědných terapeutů si však mohou lidé spíše ublížit. Zvědavost ani „duchovní turistika“ se v těchto situacích nevyplácí.

JJ: Jeden z mých "životů" skončil zavalením horninou při důlním neštěstí. Přesto mne kupodivu v současném životě velmi lákají jeskyně a ani úzké plazivky ve mně nebudí strach ze stísněného prostoru. Nemělo by to být spíše naopak?

MF: Zával mohl být rychlý, duše netrpěla, neboť prožila rychlý „návrat domů“. U lidí, kteří prošli takovouto zkušeností, se nemusí objevit fobie. Nejčastěji vzniká tam, kde utrpení trvalo velmi dlouho. V Tvém případě tě jeskyně lákají proto, že si toužíš oživit příjemné pocity při odchodu na Onen svět.

JJ: Součástí jednoho mého příběhu byl talisman – kámen – který jsem dostal během plnění jakési zkoušky dospělosti. Myslíš, že není od věci si sílu takového talismanu připomínat i v současném životě?

MF: V myšlence je síla, talisman se stává magickým předmětem. Pokud ho ztratíme, máme pocit, že jsme přišli o ochranu. Ta však nevězí v jakémkoliv předmětu, byť bychom ho sebevíc zbožňovali. „Talisman“ nosíme v srdci – je to Božská jiskra, naše osobní sluníčko. Jeho sílu bychom si měli připomínat každý den.

JJ: Stává se, dle Tvých zkušeností, že si duše úmyslně naloží těžší úkol, který by se za normálních okolností řešil ve dvou či více inkarnacích?

MF: Čím je člověk duchovně vyspělejší, tím víc přijímá složitější a důležitější úkoly. Věří v pomoc duchovního světa, který mu v každé situaci s těmito úkoly pomáhá. Pak můžeme mít pocit, že žijeme více životů najednou.

JJ: Provázet minulými životy – je to vysilující? Vtahují Tě různé silné emoce, které se zde zákonitě vyskytují?

MF: Je to velmi zodpovědná práce, která je vedena pod duchovní ochranou. Situace spolu s lidmi vidím i vnímám, mám s nimi hluboký soucit. Po skončení práce načerpám sílu a energii meditací.

JJ: Ztotožňuješ se třeba s některými výzkumy Stanislava Grofa? Nebo se spíše míjíte?

MF: Pravda je jedna. Každý ji podáváme pouze jiným způsobem.

JJ: Děkuji za rozhovor.

Rozhovor s Dr. Martou Foučkovou

(autorkou a odbornicí v oboru hlubinné terapie) - Zpravodaj 6/1995

JJ: Dověděl jsem se, že jste si nyní udělala čas, abyste mohla svoje zkušenosti shrnout v knize, kterou nyní připravujete.

MF: Chtěla bych se podělit o dlouholeté zkušenosti z této práce s lidmi. Cíl je prostý. Přála bych si, aby každý pochopil, že na Zemi se "neprochází" pouze jednou, že není náhoda, že se nachází právě teď v tomto čase, zde na tomto místě. Sleduji jedinou myšlenku, a to abychom si všichni uvědomili, že jsme na Zemi jedinou rodinou a cokoli špatného se děje někomu vzdálenému, to se děje právě mně. Všichni jsme spjati neviditelným vzájemným poutem. Všichni k sobě patříme a nevíme, na kterém místě a komu se příště narodíme. Nevíme to, ale podle způsobu našeho života, na základě dobrých nebo špatných činů a myšlenek, můžeme předpokládat, do jakého prostředí budeme nakonec patřit, kde se budeme muset nebo moci narodit.

JJ: Vracíte lidi do minulých životů, aby se sami stali svědky svých nevyřešených vztahů a vazeb a našli příčiny svých nemocí?

MF: Prožitky minulých životů jsou pro mne dnes takovou samozřejmostí, jako je pro Zemi střídání dne a noci. Pokud by každý člověk na této planetě pochopil tuto jednoduchou a prostou zákonitost a upravil podle ní svoje chování, změnil by se život na Zemi. Chápající bytost by věděla, že žije se vším a všemi v jednotě, a cokoli udělá pro svého bližního, dělá pro sebe. A jakkoli ublíží, ubližuje i sobě. V každém dalším životě pak musí čelit tomu, co si průchodem minulostí připravila.

Desítky životů jsme nepřemýšleli, proč jsme na Zemi, bezohledně jsme si brali od druhých i to, co nám nepatřilo, zabíjeli v nesmyslných válkách, sváděli manželky a manžele, kradli v domnění, že nás nikdo nevidí... ale byli jsme to stále my, naše vědomí, které se omlouvalo a racionalizovalo si svoje jednání. Málokdy se ozvalo svědomí a objevila otázka, proč trpím, proč se se mnou partner rozvedl, proč jsem přišel o práci, o majetek, proč mě nemá nikdo rád. Vinu na našem stavu jsme přisuzovali nespravedlnosti Vesmíru, či osudu.

Veškeré vztahy a všechny těžkosti, ve kterých se nacházíme, jsou zákonité. Není náhody. Všechny utrpení i radosti jsou výsledkem dobra a zla v nás samých. Výsledkem egoismu nebo dobroty našeho srdce, naší trpělivosti, moudrosti a odpuštění.

JJ: Proto jsme svědky tolika zmatků a neštěstí kolem sebe?

MF: Nastupuje nová doba věku Vodnáře. Je pro nás obrovským štěstím, že jsme se mohli do této doby narodit. A také sem na toto území. Je to doba velikých zkoušek, očisty a tříbení. Pozornému pozorovateli neujde jakoby pomyslná dělící čára mezi lidmi. Ne, není to otázka postavení, peněz, ani vzhledu, ale mravní, etický profil každého z nás. Rozlišení není dnes již nesnadné. Za horizontem etické vyspělosti stojí touha po poznání, hledání a práce na sobě samém a pro druhé. Boj dobra a zla vrcholí. Zlo je jen špatná stránka v nás. Negativní činy ani myšlenky nelze potlačovat, je nutné je přetavit, doprovodit kouzlem lásky ze svého srdce a naplnit ho světlem. Úkolem každé minuty života by mělo být překonání našich špatných sklonů a návyků.

JJ: S tím úzce souvisí zákon karmy, který zajišťuje rovnováhu ve vesmíru.

MF: Karma je vesmírový zákon příčiny a následku, odplaty, vyrovnání nebo v jistém smyslu i osudu. Každá chyba, každé sklouznutí do negace se obrací zpět proti jedinci, který se provinil.

Odvěké zákony karmy řídí naše znovuzrození. Nejvyšší Tvůrce, Kosmická inteligence, nepochopená a nepoznaná, je naším režisérem a nám se zdají znovunalezené a objevené vztahy z minulých životů a světů životní bájí a fantazií. A přeci se vždy musíme vrátit k nedokončené nebo nedobře vykonané práci našeho života. A musíme být vděčni za prozíravost i milost přírody, řízenou kosmickými zákony, že nám dovoluje dokončit, přetvořit a opravit omyly a chyby a nevědomosti ležící na naší dlouhé cestě za Poznáním a návratem do našeho pravého Domova.

JJ: Co považujete za těžkou karmu?

MF: Nejtěžší karmu si připravují jedinci, kteří mají na svědomí rozpoutání nesvárů a války mezi národy. Také ti, kteří obchodují se zbraněmi, drogami a usilují jakýmkoli způsobem o ničení života druhých. Sem patří i velmi těžká karma vyvolaná sebevraždou.

Do oblasti sebezničení patří i požívání drog a alkoholu. Rozdíl je pouze ve způsobu zničení nervových buněk. Drogami a alkoholem si člověk připravuje "noc" intelektu. Většinou se tito jedinci rodí jako duševně méněcenní - imbecilové, debilové, kreteni. Karmický zvratný zákon nachází však také viníky, lidi, kteří těžili z utrpení a smrti těchto obětí.

Tyto otázky, včetně příběhů, uvádím v připravované knize.

Jen ten člověk, který pochopil zákon karmy, zřekl se ubližování druhým a sleduje svůj myšlenkový svět tak, aby pomáhal vytvářet kolem sebe klid a mír, má naději na vzestup a přechod do nového věku.

JJ: Hlubšího poznání se dobíráte svojí metodou hlubinné terapie. Můžete se k tomu vyjádřit?

MF: Člověk od probuzení do usnutí jedná a myslí. Myšlenky nezadržitelně proudí často i neřízeným směrem, jedna asociativně navozuje druhou, odrážejí vjemy z okolního světa nebo jsou vědomé. Tento nepředstavitelně silný vír myšlenek si často ani neuvědomujeme, ale zůstává v našem podvědomí.

V hlubinné terapii nastane zklidnění, ztišení, až zastavení toulajících se představ, myšlenek a fantazijních vjemů...  "computer" je připraven vydat uschovaná tajemství zdánlivě chaotických vzorců. Ta jsou v něm zašifrována v dokonalém záznamu. Jsou zde uloženy i všechny z minulých životů.

Během terapie se objevují přesně uložená data v čase i prostoru. Dokonalejší, než si naše chápání funkce mozku může představit a připustit.

V  "záznamech" se nachází naprosto přesný otisk "Teď" , "Nyní", právě v tuto sekundu, přestože jsme zkušeností prošli třeba před dlouhými lety. A ať je toto poznání jakékoliv, pěkné, příjemné, krásné, povznášející, či ošklivé, kruté, bolestivé, má možnost se vynořit a poučit nás v našem vývoji.

Hlubinná terapie pomáhá nalézt poškozené "programy", převést je do vědomého prožívání a tak napomoci i léčebnému procesu.

JJ: Máte zkušenosti s lidmi, kteří prošli nevhodnými způsoby "návratu" do minulosti?

MF: Ano, uzavírala jsem otevřené podvědomí už mnoha lidem, jako následek neodborné manipulace s jejich myslí. Dnes jsme svědky mnoha nabídek jednotlivců i sekt, uveřejněných v inzerátech, na plakátech a v různých sdělovacích prostředcích. Slibují lidem vyléčení ze všech obtíží, garantují znovuzískání ztracené paměti, nebo její vylepšení, návraty do minulých životů a další zajímavé prožitky.

Poznala jsem velmi dobře a zblízka za dobu své praxe, jak je nebezpečné svěřit se do "péče" samozvaným "terapeutům", lidem, kteří vůbec nemají příslušné vzdělání a v mnoha případech ani žádoucí etický profil. Sledují často jen získání nadvlády nad člověkem, ovládnutí jeho mysli pro své cíle a různými způsoby z něho těžit, nezřídka i finančně. V některých případech se objevuje i působení černé magie "oběť" a je pak udivena, když stále vidí před svým duchovním zrakem obličej, či oči svého "láskyplného" terapeuta. V noci pak vlivem tohoto působení lidé nemohou spát, protože myšlenkové napojení na podvědomí nadále trvá. Také David M. Jacobs ve své knize Tajemný život, varuje před podobným nebezpečím: Je mimořádně důležité pro toho, kdo se snaží zkoumat své zkušenosti v regresi, aby si byl jist, že osoba, kterou žádá o pomoc, byla pro tento úkol řádně kvalifikována. Velmi nebezpečné jsou i pokusy s autohypnózou. Mnoho lidí se touto cestou poškodilo.

I zdánlivě bezvýznamná myšlenka tvoří "Teď", to ono, co bude "Příští". Myšlenky jsou prvotní a tvořivé, nejprve je myšlenka a pak následuje čin. Energie myšlenek se sčítají, tvoří shodná vibrační pole a svojí silou navozují děj.

Jako příklad lze uvést davovou psychózu. Kvalita a síla tohoto energetického pole určuje pak negativní nebo pozitivní dopad na lidi. Je nutné si uvědomit tento fenomén, abychom dospěli poznání, že můžeme nebo dokonce musíme naše myšlení změnit v lásku.

Tato schopnost a možnost ovlivňovat vlastní myšlení, a tím i myšlení ostatních, je obrovským darem. Záleží jen na nás samých, aby byly naše myšlenky pozitivní, zrcadlily krásy přírody, tvořily dobré mezilidské vztahy v odpuštění, sounáležitosti a lásce. Aby vyjasňovaly vše, co nás obklopuje. Pak můžeme v optimistickém ladění naší osobnosti prožít celý život. A zároveň pomoci druhým na jejich cestě za Světlem.

JJ: Děkuji Vám za rozhovor.