Upanišady (přeložil Dušan Zbavitel)

Starověcí indičtí mudrci, ršiové, se domnívali, že vesmír představuje předivo vztahů, že věci, které se jeví, jako by stály samy a odděleně, jsou ve skutečnosti spjaty s jinými věcmi. Proto hledali vyšší moudrost než pouhé světské znalosti a soustředili svou pozornost především na hledání odpovědí na ty nejzávažnější otázky lidského bytí: o uspořádání světa a místě, které v něm zaujímá člověk, o jeho podstatě, schopnostech a možnostech. Své poznání shrnuli do upanišad, nejdůležitějších indických posvátných textů, které představují základ hinduismu a jógy i východisko Buddhova učení.

Třináct nejstarších a hlavních upanišad ze sanskrtských originálů přeložil Dušan Zbavitel. Texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary a jiných myslitelů) i poznámek moderních indických a západních badatelů či překladatelů.

Mundakópanišad

...

1. Dva ptáci, druhové pevně spolu spojení, přilnuli k témuž stromu. Jeden z nich pojídá sladké fíky, druhý nejí a přihlíží.

Tyto verše jsou převzaty z Rgvédy 1.164.20. Š. vysvětluje onen "strom" jako "tělo" a "fíky" jako "ovoce vytvořené skutky se znaky radosti a žalu, sladné, (ale jindy) nesladké pro četné různé bolesti". Osobní átman člověka je často líčen jako "svědek" (sákšin), který nijak nezasahuje do lidského jednání.

2. Na stejném stromě duše upadlá do bezmoci se rmoutí oblouzena; když spatří druhého, pána, který je obdařen, a jeho velikost, pozbude zármutku.

"Spatří" interpretuje Š. jako "uvidí v meditaci četnými způsoby jógy a úkony". Slovo džuštam ("obdařeného") překládají interpreti různě, např. "uctívaného" nebo "spokojeného".

3. Když ten, kdo opravdu vidí, spatří zářícího Tvůrce, Pána, purušu, lůno brahma, tehdy, jsa moudrý, setřese zásluhy i hříchy a neposkvrněn dosáhne nejvyšší totožnosti s ním.

Š.: "Setřese zásluhy i hříchy", tj. vytrhne i s kořeny karmany, které ho poutaly, vyrve je a spálí, a neposkvrněn, neznečištěn, zbaven útrap... dojde s ním nejvyšší stejnosti.

4. Neboť on je život, který září ve všech bytostech. Kdo to ví, stává se moudrým a nikdo ho v hovoru nepřekoná. Maje potěšení z átmana, maje rozkoš z átmana, ačkoli jedná, je nejlepším ze znalců brahma.

Místo "život, který září" PO překldáá "dech viditelný". Závěr druhé věty není jednoznačný. Š. a podle něho i SR jej vykládá jako "nemluví o všech ostatních, neboť jen On má podstatu", a VJR "nemluví příliš mnoho". Ještě větší potíže působí ono "ačkoli jedná" v poslední větě. REH je překládá "prováděje obrady"; SR dává přednost pojetí "konaje práce" a komentuje: "Šankara cítil neslučitelnost vykonávání činnosti poté, co člověk dosáhl poznání brahma, a navrhl, že to může znamenat jenom dřívější provádění meditace a jiných činností vedoucích k poznání brahma. Verše nám však říkají, že kdo zná átmana, je také vykonavatelem činnosti. Duše se osvobodí od všeho lpění, vstoupí do klidu svého já, stane se vyrovnanou, a přece se pouští do světských činností bez nucení, aniž jí šlo o odměnu, bez sobeckých záměrů."

...

(str. 319)