Zezulka Josef: Odpovědi 1976 - 1982

J. ZEZ.: Já vím, ten čas je pro lidi velký problém, protože jsme ještě tvorové časoví. Jsme vězni času a těžko se orientujeme v časové problematice. Je to rozměr, který je ještě pro naše myšlení, pro naši lidskou schopnost dost vzdálený.

Všechno existuje. Jak si to dokážeme? Není nic, co bude nebo co bylo. Víte, že jsou např. lidé, kteří mohou říct, co bude, a ono se to plní. Myslím tím dobré jasnovidce. Jasnovidců máme spoustu, ale já myslím opravdu kvalitní. Ti vám mohou říct, co bude, a ono se to plní, časem do toho dojdete a je to. Tito lidé totiž vidí dění tak posazené a my v tom dění procházíme, čili vidí, co bude. Jestliže vidí, co bude, tak to vlastně je, jenom my svým vjemem do toho dojdeme.

Jsou astrologové, kteří jsou tak dobří, že mohou říct, co bude. Nejsou to hvězdy, které tvoří osudy. Hvězdy jsou jako děrný štítek, který označuje osud. Čili všechno existuje. Představte si to jako gramofonovou desku. Na ní existuje celá hudba teď. Jestliže chcete hudbu vnímat, musíte nasadit na desku jehlu a začít od začátku. Teď se vám hudba odvíjí.

Nebo jedete vlakem. Jedete z Prahy do Plzně. Sedíte ve vlaku a díváte se. Teď je pro vás Beroun. To však neznamená, že Praha už není, a neznamená to, že Plzeň ještě není. To jenom vy do toho dojdete.

Takže tady se jedná jen o naše vnímání. Jsme v Tvůrčím díle čili ve vývoji, v nějakém postupu. Všude, kde je nějaký postup, můžeme mu dát název čas. To je rozměr. Aby to ale nevedlo k nějakému fatalismu. Všechno je, člověk do toho dojde, ale to, co je, má ještě svoje dimenze. Takže člověk může dojít do něčeho tady nebo tady.

(str. 126)