Jan Jelínek (JJ): Děkuji za knihu "Matka Dceři", kterou jste napsala. Vnímám z ní, že Vaším hlavním posláním je pomáhat ženám s vlastním přístupem k průběhu tak posvátné věci, jakou je porod. V čem se na Vás mohou obrátit, i když určitě dobrou zprávou je i jen to, že to někdo má odvahu dělat "jinak".

Lenka Beňová (LB): Děkuji Vám, Jane, že věnujete pozornost mé knize.

Pomáhám ženám důvěřovat svému cítění. To je pomoc a podpora, kterou ženě poskytuji.  Stát se ženou, kterou cítím, že jsem. Stát se ženou, kterou si přeji, chci a  potřebuji se stát, kvůli sobě a pro sebe.                                               

Ženy se na mne obracejí se vším, co se týká ženství a mateřství.  Od přípravy na početí, v přípravě na porodní proces, po porodu  i později v mateřství ohledně péče a vztahu se svým dítětem.  Rozsah je široký a individuální dle aktuálního stavu a potřeb ženy,  podstata však zůstává stejná a tou je naučit se důvěřovat svému cítění. 

V porodním procesu se žádá, aby žena konala, jak cítí, že potřebuje teď. To je podstata nás žen a obsahem naší přípravy na mateřství a porodní proces. Naučit se důvěřovat tomu, co cítíme a konat v přímý prospěch sebe v životě a v porodním procesu pro sebe a tím i dítě, v porozumění. 

Pomáhám ženám připravit se na porodní proces a mateřství.  Rozumět řeči, signálům a vnitřnímu prostředí svého těla, které je k nám pravdivé bez ohledu na to, co si myslíme. Pomáhám ženám porozumět  porodnímu procesu a vnímat jeho podstatu a souvislosti toho, jak a čím tvoříme, my ženy, jeho průběh. Osvětluji ženám celé dění  porodního procesu od momentů před zahájením porodu až do momentu zrození se děťátka, prostřednictvím stavu našeho těla, řeči a signálů, které nám naše tělo vysílá. Rozumět tomu, co nám naše tělo sděluje a konat. Pomáhám a učím ženy vnímat sebe prostřednictvím vzájemné interakce se svým tělem.

JJ: Doktoři za mých dob se v klasické porodnici tvářili trochu tak, že porod provedli "oni". A rozhodně, že ví nejsprávněji, jak vše provést. Myslíte, že v dnešních dobách je již přístup příznivější? Setkal jsem se v nedávné době s označením porodnice, která z tohoto pohledu nebyla nic moc, za "baby friendly", což je spíše smutné. Jaká je Vaše zkušenost?

LB: Mám podobné osobní zkušenosti,  které pro mne byly právě tím odrazovým momentem, když jsem se rozhodla, že své třetí dítě porodím sama doma. V ten moment se začalo v mém životě odehrávat  něco jinak a čemu jsem ještě tehdy nerozuměla. 

Současný stav ohledně porodů v ČR a SR není  smutný. Je to tak, jak to je. Je to obraz mentálního nastavení společnosti a toho, co si o porodu myslíme. Obraz  (historie) vytvořený ze lpění na strachu z možných následků  bez porozumění  hlubších souvislostí toho, co následku předcházelo a vnímání samotné podstaty porodu.  

Porodní proces je životní situace i mezník v životě ženy, na který se potřebujeme připravit, abychom si důvěřovaly nejen v procesu, ale i jako mámy v mateřství. Je to silný proces a každá žena se v něm učí konat kvůli sobě,  sama za sebe a své dítě. Učíme se  důvěřovat sobě, svému tělu a tomu, co cítíme a konat pro sebe. To stejné je podstatou porodního procesu. 

JJ: Teď promluvím trochu skeptičtěji. Třeba naše dvojčata se narodila narychlo v sedmém měsíci a obě dohromady měla jen málo přes 2 kg. Co by se mohlo stát v domácím prostředí? Jak je to vlastně správně? Musí si to každý procítit sám?

LB: Co by se mohlo stát? To nevím. Vše je možné,  doma i v nemocnici. To, co je zjevné je následek a nelze mi se k němu vyjádřit konkrétně, bez hlubšího znání.  

Jedno je jasné, a to, že porodní proces je spravedlivý ke všem stejně. K matce i dítěti/dětem rovnocenně. Proto,  ač se dělo tzv. předčasně,  v sedmém měsíci bylo to v nejlepším možném času a prostoru pro všechny, tedy vaši ženu i děti. To, co dítě potřebuje odjakživa, dnes a navěky je  láska a teplo matky, mateřské mléko, prostor a čas pro nabrání potřebných sil a pokoj. V porodnici se dnes učí skloubit pravidla/medikaci s tím, aby děťátko mohlo a dostalo vše potřebné od matky.

Západní medicína podává pomocnou ruku v řešení následků, kterým lze v mnohých případech předcházet v přípravě na porodní proces. Medicína slouží člověku a je pomocnou rukou k tomu, aby mohl člověk přežít určité následky. Přežití není podstatou porodního procesu. Tou je život a k němu patří i smrt. Toto uvědomění je součástí přípravy ženy na  porodní proces na hlubší úrovni než fyzické. Když je v porodním procesu potřeba vnější pomoci, žena to cítí a žádá. Pak přicházejí ti, kteří nám můžou poskytnout pomoc. Ne dřív ani později. V pravý čas.  

Jak je to správně?  Každá životní situace nám přináší  možnost vyjádřit se a konat tak, jak situaci vnímáme a jak se v ní cítíme sami,  upřimně a otevřeně k sobě a za sebe. Tomu se učíme. Stáváme se ženami, jakmile opustíme mentální prostor dcery který se zrcadlí vně v našem rovnocenném vztahu s vlastními rodiči.  Prožité situace, které jsme přijali a porozuměli jim do hloubky se stávají naší moudrostí a bohatstvím našeho života. Nelze žít radostně a ve strachu zároveň. Až se bojíme učinit rozhodnutí z cítění  pro naučené přesvědčení a strach v domnění toho, abychom něčemu zabránili,   je to iluze. Pořád se něco v životě děje a  pořád se může cokoliv stát. Můžeme na to něco a co kdyby pořád myslet a bránit tomu v mylném domnění,  nebo se učíme čelit situacím, jak nejlíp dokážeme, tím že je do svého života přijímáme. To, co se odehrává mezi zrozením a smrtí je život, a je na nás, co jsme schopni pro sebe ve svém životě udělat my sami. Smrt je součást života a tedy i porodního procesu. Strach o dítě  bývá velmi silný, je však k připomenutí toho, že se jedná o náš strach. Tedy je jasné na čem a kdo má pracovat. Tím posilujeme důvěru v sebe, v život.  Když se naučíme se strachem pracovat my sami, učíme a vedeme k tomu i své děti. O tom je život. To se učíme my a to jsou hodnoty, které předáváme dál svým dětem tím, že to žijeme my sami. 

Cítit strach a vnímat nebezpečí je rozdíl. Pomáhám ženě naučit se rozeznat tyto dva zcela odlišné momenty i prostřednictvím svého těla. S touto obavou přichází ke mně každá žena která se připravuje na porodní proces a přeje si ho prožít doma. Každá si potřebuje věřit a vědět, že to dokáže rozeznat.

Věříme si pak o to víc, když máme jasno, o co jde.   

JJ: Plácání po zadečku a odnesení novorozence pryč od matky? Nebo se to už nyní nedělá?

LB: Dělá se to čím dál méně. Za každou momentálně dějící se změnou stojí  žena, která cítí = ví co chce, rozumějíc souvislostem. Z informací, které žena získává v přípravě na porodní proces, se jí krok za krokem skládá i obraz toho, co si přeje ona sama a ten obraz může a má následovat. Když si přeje rodit v nemocnici, může si sepsat porodní plán,  ve znění toho, co si přeje znajíc situaci z pohledu porodnice. Když si žena přeje porodit doma, příprava obsahuje i znalost toho co dělat po samotném aktu porodu. Žena svou přípravou buduje důvěru a jistotu v sebe a v to, že bude vědět, jak konat. Pak cítí v sobě, že je připravená a tak vstupuje do porodního procesu. Čím více se žena připravuje, vnímá a cítí, co si přeje, a tak koná k naplnění přání ona sama, bez očekávání  doma i v porodnici a zůstává otevřená k možnostem. Vnější informace jsou pomůckou v zorientování se v nás a  v tom, co potřebujeme. Základna je cítění ženy, ze které vychází, teď.

Když se žena rozhodne přivést své dítě na svět v nemocnici, má na to důvod a má si být vědoma toho, že se může a má vyjádřit ke všemu co se týká jí i dítěte. Žena je ta,  která dává souhlas a vyjadřuje se ke všemu co se týká jí i dítěte s ohledem na svůj aktuální stav a stav svého dítěte. Do nemocnice přichází s tím, že ví co chce, a otevřeně a jasně žádá a komunikuje, bez podřízení se. S láskou a úctou k sobě. 

Žena je zodpovědná za sebe a dítě, i legislativně.  

Systém nemocnice a postoj personálu se posouvá  vpřed s každou ženou, která ví "o čem je porod", ví co chce, a jde si za tím.  Žena, která respektuje porodní proces a sebe v něm, je respektována. 
S každou ženou, která "ví kam kráčí" se posouvá i systém, který je pružný a v přímé úměře reaguje na potřeby ženy a vědomí žen dané společnosti.

 JJ: Porodu s porodní asistentkou rozumím. Vy však jdete ještě dále a, pochopil-li jsem správně, pomáháte ženám připravit se na porod zcela vlastními silami. Nejsou pak nebezpečím pochybnosti a předprogramování, že porod se má "přenechat" odborníkům?

LB: Ano je to tak. Na začátku i na konci svého života stojí (jednoduše řečeno) žena.  Porodní proces a mateřství je součástí  našeho života,  proto je příprava na něj naše záležitost. Jedná se o přípravu ženy - sebe na svou další životní etapu, uvědomujíc si, že průběh porodního procesu máme ve svých rukou. 

Od rozsahu a způsobu přípravy a prožitku z porodního procesu se odvíjí do našeho života mnohé.

Ovlivňuje to  způsob prožívání našeho mateřství, budování si vztahu se svým dítětem a vedení svého dítěte, učení se životu v určitých hodnotách, které mu předáváme tím, že v nich žijeme my sami.  

Pochybnosti jsou součástí života člověka do momentu, kdy si uvědomíme a poznáme toho, kým jsme.

Pochybnosti jsou úžasné. Už jen proto, že se objeví a pokládají tu samou otázku tím stejným stylem, učí člověka vnímavosti a důvěře v sebe. Pochybnosti nás odjakživa pomáhají posouvat se vpřed i napříč  prvotnímu odporu, který pramení z nevědomí, a který je naší vlastní výzvou.  Pořád a ve všem se "přeprogramováváme", to je pohyb. To je život. To je (v mém případě) pramen radosti z poznání sebe a porozumění si. 

JJ: Co udělat s nervózním tatínkem? Není to větší problém než všechny obavy vlastní?

LB: Tatínkovi je nejlepší objasnit porodní proces mechanicky a logicky, ať rozumí tomu, co se odehrává v těle ženy při porodu. Vysvětlit mu, jak na své tělo vplýváme, jakého stavu potřebuje žena v porodním procese dosáhnout, a co se v tomto stavu děje i v těle ženy.   Muži je tím vše jasné a začne vnímat sebe a to, co může pro lehkost dění udělat on "z venčí" pro ženu (když jej žena žádá). Muž stejně jako žena potřebuje porodu porozumět i na fyzické úrovni. To znamená rozumět "mechanice" porodního procesu v těle a vědět jak a čím žena tvoří a ovlivňuje jeho jednoduchý a hladký průběh.

Pak má muž jasno a ví/vnímá co může a má dělat on sám, když se začne dít. 

JJ: Jak dlouho již u porodů asistujete? Zažila jste i nějaké komplikovanější situace? I když věřím, že ve velké většině případů je to naopak krásné. Takové propojení.

LB: Zažila jsem komplikaci, a to hned při první zkušenosti před 6,5 lety u porodu na dálku,  po telefonu. Vše dopadlo dobře. Učila jsem se důvěřovat sobě a rozlišit nebezpečí od strachu  a pracovat se svým strachem. Tahle zkušenost byla nádherná a zároveň dosud jediná "komplikace" se kterou jsem se setkala. Zavála mne na cestu hlubšího vnímání a porozumění porodu. V učení se poskytovat ženě pomoc na celostní úrovni. 

Každá spolupráce, podpora, pomoc a propojení se se ženou je  krásné svým vlastním a jedinečným způsobem. To je část bohatství, které naplňuje mne i můj život. Jsem vděčna za své poslání, kterého nalezení předcházelo porozumnění a poznávání sebe, ženy, matky a zažitých porodních procesů mých dětí a zkušeností z mého života. 

JJ: Pro koho hlavně je Vaše knihy určena? Máte nějaké další plány do budoucnosti?

LB: Kniha je pro všechny, koho zajímá porodní proces v jeho celé kráse a rozsahu, který lze prostřednictvím knihy vnímat a cítit. A samozřejmě kniha je pro všechny ženy, které se připravují  na porodní proces a mateřství. 

Z celé hloubky své duše si přeji, ať se porodní proces stává jedním z nejkrásnějších momentů života ženy. Ať zažíváme tu nádhernou energii živosti, kterou dítě přináší svým zrozením se na svět.  Ať nás tato energie naplní  v  každé buňce našeho těla.  A uvědomíme si kým jsme a jak jsme se k tomu blaženému stavu "dopracovali". A tím samým naplníme dny našeho dalšího žití.  Spokojená žena = spokojené dítě = spokojená rodina. 

Mou ideou i plánem je nadále podporovat rozvoj vědění o porodním procesu na celostní úrovni a pomoc ženě v přípravě na porodní proces a mateřství. Pomoc dětem přicházet na svět v lásce a úctě, kterou projevují jejich mámy sobě.  
 
Jane, děkuji vám za vaše otázky. Přeji vám krásný a porozuměníplný čas.

S láskou a radostí,  Lenka Beňová

JJ: Děkuji Vám za rozhovor.