Táborská Olina: Jak to vidí Ivanka Adamcová 3.

Předmluva autorky

Milí čtenáři,

dostala se k vám třetí kniha Jak to vidí Ivanka Adamcová. Do třetice všeho dobrého. To sedí, když víme, že vše je dobré takové, jaké to je - říká Ivanka, která svým učením dobré rozdává.

Učí nás dívat se srdcem jak třemi slovy vystihl v Malém princi Antoine de Saint-Exupéry. Učí nás odpouštět a nacházet pozitivní smysl života.

Bůh je láska, říká Iva, a láska je dobro. Než se člověk stane Bohem, volí, zda žít v nenávisti, pomstě a zlobě, anebo v odpouštění, naději a radosti.

Iva nás naučila citlivěji vnímat, že lidé, kteří žijí v lásce, jsou šťastnější. Jsou spokojení a cítí naplnění. Dělají s láskou svoji práci, vychovávají potomky, milují lidi. Jsou silní a nepodléhají manipulacím těch, kteří si v nich ještě libují. Svého lze dosáhnout učením, pilnou prací, trpělivostí, anebo intrikami a podrazy. Je na každém jedinci, čemu podlehne, či nepodlehne. Přišla mi na mysl indiánská legenda, která praví, že každý z nás má v sobě dva vlky, co se neustále perou. Jednoho dobrého, druhého zlého. Souboj v nás vyhraje ten, kterého krmíme. Poprvé jsem ji slyšela na jedné přednášce Ivy. Od té doby s její pomocí posuzuji situace, které bych dřív odsuzovala, kritizovala, nepřijímala.

Jistě jste si dávno všimli, že ti, kteří krmí zlého vlka, na to většinou doplatí. Někdy to trvá. Nepřejeme jim, aby to přišlo dřív, všechno má svůj čas a i kdyby na to nepřišli teď, stane se zítra, pozítří, někdy.

Tohle všechno nás učí Iva Adamcová, s níž jsem právě dokončila třetí knihu plnou příběhů lidí, kteří teprve svoji cestu životem hledají. Někteří lehčeji, ti často vítězí, jiní bojují a podléhají. Jsou to ovšem i příběhy těch, co už vědí.

Když jsem učení Ivy Adamcové pochopila, spadla ze mne tíha mého života. Ne všechno se vyvíjelo tak, jak jsem si kdysi přála nebo představovala. Iva mě naučila nic si nepředstavovat, brát to, co je, jako tu nejlepší verzi, protože taková, jaká je, je nejlepší. Nebude horší ani lepší.

Ne, není to naivní optimismus, jak možná napadne čtenáře, který se k učení Ivy teprve přibližuje. Je to realita. Rozumný člověk přijme takovou, jaká je, a pracuje na tom, aby nemusel v budoucnu prožívat tolik zkoušek.

Stačí vybavit si někoho, koho znáte, jak žije podle představ a nedokáže slevit. První, co mu vyletí z pusy při setkátní, jsou nářky, jak nic nejde. A marně mu budete říkat - přijmi to, bude líp. Podívá se na vás ublíženě a vy cítíte, jak je nešťastný ještě víc, protože u vás nenachází pochopení.

Chtěla jsem těmito třemi knížkami dopřát lidem, kteří ještě neumějí přijímat, tedy hrdinům většiny příběhů, jejichž osoby a peripetie popisuji, něco z učení Ivy Adamcové. Dostává se to k vám, milí čtenáři, i prostřednictvím jejích odpovědí na jednotlivé příběhy.

Ať se vám líbí, ať vám pomohou najít v sobě lásku a nekrmit zlého vlka.

Olina Táborská

Úvod Ivanky Adamcové

Po dlouhých dvou tisících letech, kdy se člověk Ježíš objevil na naší planetě, se slov pokora skloňovalo ve všech tvarech. Lidstvo hledalo, neboť platonský měsíc Ryb nastavil pro populaci důležitý úkol. Ukřižovat na kříži těla negativní emoce a také logiku člověka - je naprosto jiná nežli ta božská. Je jiná proto, že hmotný svět žije v duálním pohledu dobra a zla, které hmota projektuje v iluzi oddělenosti jedince od světa.

Využít po dlouhých eonech času konečně zkušenosti získané během vývoje ve SPOLUPRÁCI S EGEM (hmotným vědomím), je nyní úkol pro každého jednotlivce.

Proč říkám hmotné vědomí? Proto, že ego oddělilo v každém jedinci pocit původní existence Boha (jste Bohové), a existencí nepokory, tedy emocionálního odporu, jste se po celou tuto dobu považovali za tělo svého jména. Člověk byl řízen svým výběrem osudu a plánem, co se v každé inkarnaci naučí, a dodnes si valná většina lidstva myslí, že mají svoji vůli člověka, když se rozhodují ve svém životě o svých věcech.

Vše je naplánováno vámi jako Bohy včetně vašich rozhodnutí. Osud těla je pro vás jako vědomí připraven vaší vůlí Boha právě tak, abyste NEMÍJELI SVÉ ZKUŠENOSTI TAK, JAK JE MÁTE POCHOPIT V RÁMCI CELKU A TEDY SPOLEČNÉHO VĚDOMÍ. Tehdy jedinec pochopí, že vše, jak se v osudu dělo, bylo naprosto správně, ale jen tehdy, kdy děj. který byl schopen pochopit, vidí souhlasně a neodmítá ho.

Proto je právě POKORA jediným klíčem k pochopení, kým jsem, a kým jsem naopak nikdy nebyl. Tehdy jedinec pochopí, že je vším, co kdy existovalo, a že svět neútočil na jeho oddělené tělo, ale ON SÁM SVOU MYSLÍ ÚROČIL NA TĚLA, KTERÁ POVAŽOVAL ZA NĚCO JINÉHO A ODDĚLENÉHO; NEVĚDĚL, ŽE V TĚCHTO TĚLECH ZDÁNLIVĚ DRUHÝCH JE UKRYTO JEHO VLASTNÍ VĚDOMÍ SPOLEČNÉHO A JEDNOTNÉHO BOHA.

Pokud nyní přišla doba pochopení a změny vědomí planety a máte v ruce tuto knihu, vítejte! Přeji vám vhled a pochopení každého jednotlivého příběhu, který vám otevře nový pohled do sebe sama a osudu svého těla, kterým jste prošli.

Ivanka